4Foto #45 Expoziční režim S / Tv

Třetím v pořadí našeho miniseriálu o expozičních režimech je priorita času, označovaná jako S či Tv. Podrobně si vysvětlíme, kdy ji použít a kdy ne, jaké má výhody a úskalí. Jak přesně pracovat s expozičním časem a jaký má vztah k ISO, cloně a kompenzaci expozice.

Expoziční režim priority času je sice nejméně používáným režimem (u Honzy a Romana), přesto má své výhody v situacích, kdy potřebujete přesně kontrolovat expoziční čas a s ním zejména pohybovou neostrost. Na fotoaparátech je většinou označován jako S či Tv a jde o poloautomatický režim, ve kterém fotograf nastavuje expoziční čas a automat dopočítá clonu. Logicky se tak nabízí použití ve sportovní fotografii, reportáži či při focení zvířat. Ve všech těchto případech je však potřeba si dát pozor, abychom nezvolili expoziční čas, ke kterému fotoaparát nedokáže zvolit adekvátní clonu. Proto se často kombinuje s funkcí AutoISO. Dalším logickým využitím režimu S či Tv je kreativní fotografie.

Soubory ke stažení: MP4 HD verze  – MP4 SD verze  – MP3 verze.

12 komentářů u „4Foto #45 Expoziční režim S / Tv

  1. Zapomněl jsi za zůležitou situaci, kdy se hojně používá priorita času – focení vrtulí letadel a vrtulníků 😉

  2. Prioritu času ještě používám během focení na závodech při panningu, protože pevně nastaveným časem dosáhnu poměrně přesně požadované intenzity pohybové neostrosti pozadí. Vhodný čas samozřejmě závisí na ohniskové vzdálenosti.

  3. Ahoj pánové, sleduji Vás už dlouho a jste skvělí! 🙂
    Osobně používám nejčastěji právě prioritu času a nikdy jsem úplně nepochopil, proč je zkušenými fotografy tolik neoblíbená??? Když to hodně zobecním, pokud fotograf ovládá expoziční trojúhelník, tak je relativně jedno v jakém režimu se nalézá. Jednoduše řečeno – něco ovlivnit může, něco spočítá automatika a vždy periferně sleduje spočítané hodnoty, případně je koriguje. Samozřejmě záleží na motivu fotky, který režim je pak pro danou situaci pohodlnější.

    Až dneska jsem asi našel odpověď na moji úvodní otázku, když jste namalovali úsečky s rozsahem nabízených expozičních hodnot času a clony. Jako dítě jsem totiž začínal se zrcadlovkou Praktica (model už nevím). ISO bylo pevně dané vloženým filmem, obvykle ISO 100 či 200 a právě expozičních časů bylo zoufale málo. Nabízela se 1/30, kterou jsem neudržel, 1/60 jako nejdelší čas, jež šlo použít, pak 1/125 a 1/250 pro většinu situací, 1/500 a 1/1000 pro zmrazení pohybu, ale jen pokud byl dostatek světla. Takže jsem vybíral z cca 4 expozičních časů, ale asi 7 hodnot clony a o významu hloubky ostrosti jsem ve 12 letech jen něco tušil 😉 Zřejmě tady jsem si vypěstoval pracovní návyk používat „prioritu“ času… O tom, že jsem neměl expozimetr a hodnoty času a clony si cucal z prstu, což díky expoziční pružnosti filmu docela šlo, se nebudu víc rozepisovat 😀

    A ještě jedna faktická poznámka k těm úsečkám hodnot, protože často fotím věci v pohybu. Množina časů u sportu nezačíná na 30 sekundách a rovněž tak při fotografování rozmazaného potoka nekončí u 1/8000. Myslím, že tyhle nesmyslné hodnoty fotograf podvědomě eliminuje. Já osobně mám v konkrétní situaci obvykle v hlavě 2-3 expoziční časy, které připadají v úvahu… Dokonce bych se odvážil tvrdit, že pro většinu situací (kdy si nehrajete s hlouboku ostrosti) existuje jen menší omezený rozsah expozičních časů, takže jste na tom ve výsledku podobně jako s clonou, zvlášť pokud zrovna nefotíte se stativem 😉

    To bylo jen pár postřehů, jak to vidí člověk používající prioritu času 😀
    Díky i za tuhle myšlenkovou cestu 😉

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *