Brian Wood-Koiwa: Jaké to je být fotografem v Japonsku?

Brian Wood-KoiwaBrian Wood-Koiwa je původem Američan, který žije posledních 14 let v Japonsku. Přestože fotografii nevystudoval, věnuje se systematicky fotografování měst a městského života (urban photography). Díky tomu, že se stal autorem fotografického průvodce Tokiem pro Fripito, jsme jej vyzpovídali a zde vám nabízíme plnou verzi rozhovoru.

1. Můžeš se prosím v krátkosti říct kdo je Brian Wood-Koiwa?

Jsem původem Američan žijící aktuálně v japonském Tokiu. Od svých 20 let jsem cestoval po celém světě. Nakonec jsem se usadil v Tokiu, kde žiji již 14 let se svým manželem japonského původu. Jako malý jsem vyrůstal v zemědělské Pensylvánii. Pak jsem žil nějakou dobu v nádherném Bostonu, odkud jsem se v roce 2000 odstěhoval do Japonska.  Od té doby se vracím do USA jen velice sporadicky a vždy to pro mě znamená určitý kulturní šok.

Žil jsem v řadě zemí, počínaje Kongem, jako dobrovolník v mírových sborech, a jižním Thajskem konče. Tam jsem působil jako středoškolský učitel fyziky. K systematické fotografické práci jsem se dostal až kolem roku 2010, takže vlastně nemám ani žádné fotografie ze svých předchozích dobrodružství. Jen pár klasických papírových fotografií pořízených v podstatě náhodně. Dnes lituji toho, že jsem nezačal s vážným focením mnohem dřív. Ve svém archivu bych měl snímky z přepadení vlaku v pralesích Konga nebo třeba z bombového atentátu na americkou ambasádu v Nairobi.

2. Co je tvé nejoblíbenější fotografické téma?

Miluji vše, co je spojeno s městem, jeho atmosférou. Fotím hlavně architekturu, street foto i městská panoramata, která mě hodně oslovují. Mám tendenci tíhnout spíš k černobílé fotografii, ale v zásadě se nebojím ani barevných snímků.

3. Živíš se fotografií na plný úvazek?

Ne, přesněji řečeno ještě ne. Je to ale mým velkým snem. S mým manželem jsme se pustili do malého podnikání na začátku tohoto roku. Prodáváme tisky mých fotografií, které si sám připravuji ve svém studiu a vydávám fotografický časopis UrbanWeird Photo. Také nabízím individuální průvodcovské služby pro fotografy (UrbanWeird Photo Explorations). Všechno jsem to popsal na svém webu http://urbanweirdphotography.com.

Večeře v Yurakucho, Tokio

Brian Wood-Koiwa: Večeře v Yurakucho, Tokio

4. Můžeš porovnat život fotografa v Japonsku a USA?

Úplně přesně ne, protože v USA jsem se fotografii nevěnoval. Nicméně nevidím žádné velké rozdíly. Japonsko, stejně jako USA, má dlouhou a bohatou fotografickou tradici, zejména pokud se budeme bavit o reportážní fotografii. Z tohoto pohledu jsou si obě země hodně blízké.

5. Je těžké fotografovat reportážně na ulicích v Japonsku?

Není to vůbec komplikované. Jak jsem již řekl před tím, Japonsko má dlouhou fotografickou tradici a lidé respektují street fotografii jako druh umění, takže se jí nebrání.  Fotograf musí být při své práci pouze rozumě ohleduplný, ale to platí v Japonsku stejně jako v USA či kdekoli jinde. Japonci se v obecné rovině snaží vyhýbat konfliktům, takže pokud někomu nevyhovuje to, že jej fotografujete, tak se většinou pouze otočí nebo řekne jen „no“. To platí zejména ve velkých městech jako je Tokio.

6. Můžeš nám doporučit tři nejkrásnější místa v Japonsku?

První bude rozhodně Tokio. Jedná se o největší metropoli na světě, takže si své najde doslova každý fotograf. Druhým místem je Kita-Kamakura (Severní Kamakura), která leží zhruba hodinu jízdy vlakem na jih od centra Tokia. Nacházejí se zde nejvýznamnější veřejně přístupné chrámy lemující cestu do centra městečka Kamakura. Toto místo je mnohem klidnější než samotné centrum a chrámy mají svoje neopakovatelné kouzlo. A závěrem nemohu zapomenout na majestátní horu Fuji. Ta je viditelná za dobrého počasí z centrální části Japonska (asi 90 km západně od Tokia). Protože je to velice blízko hlavního města, je snadné se sem kdykoli vydat fotografovat tento ikonický vulkán.

Torii at Nezu Shrine in Central Tokyo

Brian Wood-Koiwa: Torii at Nezu Shrine in Central Tokyo

7. Jaký fotoaparát a objektiv máš nejraději?

Před necelým měsícem jsem se rozhodl kompletně vyměnit fotografickou výbavu a zamiloval se do své nové Fujifilm X-Pro2. Jde o ideální fotoaparát pro městskou fotografii a zvládne samozřejmě i všechny ostatní žánry. Není obrovský a zároveň není ani příliš malý. Navíc mi vyhovuje hybridní hledáček, který je neskutečně praktický. Celkově má tento fotoaparát těžko popsatelné kouzlo. Používám k němu nejčastěji zcela excelentní objektiv  Fujinon 35 mm (50 mm po přepočtu) se světelností f/2. Mám i Leica M adaptér pro Fujifilm, takže mohu používat i objektivy Leica 28, 50, and 90 mm.

8. Máš nějaký fotografický sen?

Mým snem je stát se fineart fotografem na plný úvazek. Mít možnost se věnovat jen volné fotografické tvorbě, být vystavován v galeriích a publikován v knihách.

9. Vnímáš nějaký rozdíl ve stylu japonské a americké fotografie?

Nemohu mluvit za celé Japonsko, ale minimálně v Tokiu je trendem být hodně odvážný při experimentování a komponování, než tomu bývalo dřív s filmem. Také se japonští fotografové nebojí kombinovat motivy, které spolu prvoplánově nekorespondují. Například kombinují ultra moderní linie Tokia a tradiční japonskou kulturu, která se stále intenzivně prolíná s městem.

Looking down at Shibuya Crossing at Shibuya Station

Brian Wood-Koiwa: Looking down at Shibuya Crossing at Shibuya Station

10. Proč jsi se rozhodl přijmout nabídku být autorem ve Fripitu?

Rozhodl jsem se, protože se mi líbí to, jak kombinuje cestovatelskou fotografii se seriózním přístupem. To může výrazně pomoci fotografickým nadšencům a obohatit je. Navíc to hezky doplňuje to, co již dělám, zejména mé UrbanWeird Photo Exploration foto procházky.

Pokud chcete vidět víc fotografií  Briana a získat řadu neocenitelných tipů pro fotografování v Japonsku, stáhněte si aplikaci Fripito a v ní průvodce Tokiem. Aplikace je k dispozici pro iOS a Android

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *