Jak mít fotografie v bezpečí?

Nový rok začínáme často předsevzetím. Osobně bych všem fotografům doporučil jako jedno z předsevzetí „Ujistit se, že mé fotografie jsou v bezpečí“. Zrovna den před Silvetrem jsem seděl s jedním z kolegů, který mi vyprávěl, jak v rámci přesunu fotografií na nový disk o část z nich přišel kvůli fyzickému selhání disku. Sice zálohuje, má více kopií, ale v průběhu migrace byl příliš zbrklý a nedůsledný. Teď čeká, jestli a kolik dat se podaří zachránit. Jak ukázala naše nedávná anketa na Twitteru, hodně fotografů nějak zálohuje svou práci. Je ale postup bezpečný? Co dělat pro bezpečí svých fotografií?

Kde zálohujeme fotky?

Udělejte pořádek

Prvním krokem je udělat si ve fotografiích pořádek. Z mé zkušenosti je větším rizikem selhání lidského faktoru, nikoli selhání techniky. Tím myslím to, že si fotografie omylem smažete, přepíšete špatnou verzí, ztratíte apod. Je lidské chybovat a čím méně budete postupovat systematicky, tím větší je riziko chyby. Zároveň bohužel platí, že čím komplikovanější systém vymyslíte, tím pravděpodobněji jej porušíte a opět chybujete. Důležité je hledat zlatou střední cestu.

Takže prvním krokem by mělo být shromáždění všech fotografií do jednoho systému na jednom místě. Nejhorší je situace, kdy máte fotografie rozházené na více místech nebo ve více programech. Je úplně jedno jestli máte Windows nebo Mac, jestli preferujete Lightroom, Zoner, Capture One nebo chcete mít svůj „sofistikovaný“ systém adresářů. Hlavní je mít fotografie pohromadě a nějakým způsobem zorganizované. Pak totiž teprve víte, co všechno potřebujete zálohovat, a dokážete ověřit, že to zálohované opravdu máte.

Čím jednodušší bude organizace fotek, tím pravděpodobněji ji budete dodržovat. Naopak nejnebezpečnější jsou „výjimky“ a „odkládání“. Osobně mám jeden adresář s fotografiemi, uvnitř kterého mám podadresáře podle jednotlivých focení a o pořádek a přehled se stará Lightroom. Zálohování se v takovém případě zjednodušuje na zálohu tohoto adresáře a katalogu Lightroomu.

1TB SSD

Žádné médium není bezpečné

V druhém kroku je potřeba si uvědomit, že žijeme v době, kdy není otázkou, jestli technika selže, ale kdy selže. Asi nejnebezpečnější jsou z tohoto ohledu optická média (CD/DVD/BluRay), protože kromě samotného selhání nosiče hraje obrovskou roli i to, kde a jak s nimi zacházíte. Reálná životnost optických médií je zhruba stejná, jako u klasických hard disků, tedy cca 1-3 roky.

Bohužel to samé platí i pro moderní SSD disky a paměťové karty. Jejich typické životnost se pohybuje mezi 3 – 5 lety. Sice jsou odolné vůči mechanickému poškození, ale nikoli proti selhání elekroniky, vlhkosti a dalším vlivům.

I když se plácnete přes kapcu a pořídíte Raid5 pole, odolné proti fyzickému poškození jednoho disku, pořád se může pokazit řadič pole, zbláznit souborový systém, chybovat operační systém, můžete chybu udělat vy, mohou vás vykrást, atd. Proto je lepší používat relativně levná média v kombinaci s dobrým zálohovacím postupem.

Záloha Time Machine

Systém 3-2-1

Obecně se pro zálohování počítačových dat doporučuje pravidlo 3-2-1, které říká, že byste měli mít minimálně 3 kopie na minimálně dvou typech média a minimálně jednu kopii na nějakém vzdáleném místě. Není v tom žádná věda a nemusí to stát ani moc peněz. Takže jak na to?

Pravidlo 3 kopií je poměrně jednoduché. První kopií jsou fotografie samotné, které máte uložené na HDD či SSD podle toho, jakou potřebujete rychlost přístupu. Vřele doporučuji, aby to byl jeden logický disk. SSD jsou dnes k dispozici i v kapacitě 1TB, HDD seženete 8TB a pokud potřebujete víc, stačí postavit velice jednoduché diskové pole.

Druhou kopii je nejlepší vytvářet zcela automaticky a co nejčastěji. V případě Maců můžete použít technologii Time Machine, která je součástí systému. Na Windows bych se spolehl spíš na speciální zálohovací SW. Zálohovat je ideální na síťový disk, který nezapomenete připojovat. Alernativou může být zálohování do Cloudu, pokud máte dostatečně rychlé připojení k Internetu. Záloha může být rozdílová, a hlavně by měla být častá. Minimálně jednou denně, ideálně jednou za hodinu. Tím se minimalizuje ztracená práce v okmažiku chyby.

Třetí kopii je nejlepší dělat ručně s dělším časovým odstupem, třeba 1x týdně či 1x mesíčně a ideálně ve formátu 1:1 s originálními daty. Jejím smyslem je zejména pojistka proti vaší vlastní chybě, kterou objevíte až s odstupem. Nejlevnější je použití klasického USB externího disku, sofistikovanější pak Cloud. Čím cennější jsou pro vás fotografie, tím víc můžete mít takových záloh. Jeden 1TB externí disk dnes vyjde na cca 2 000 Kč.

Pravidlo 2 médií vychází z toho, že IT technologie se rychle vyvíjí, mění se jejich podpora a mění se i očekávání a potřeby uživatelů. Dnes považuji za ideální kombinovat HDD či SSD s Cloudem. Vyjde to mnohem levněji, než stavět drahá disková pole, která sice řeší selhání jednoho disku, ale nechrání před krádeží, požárem nebo lidským selháním.

A na závěr je zde pravidlo jedné vzdálené lokace, která vás chrání před krádeží, živelnou pohromou, požárem apod. Byť to může znít velice nepravděpodobně, tak minimálně s jedním z těchto jevů se za život potká skoro každý. Fotografie bohužel mají tu hloupou vlastnost, že jsou nenahraditelné. V dnešní době není problém pořídit třeba 1 TB místa na službách typu Dropbox.

 

Rozdíl mezi archivací a zálohováním

Závěrem bych rád zdůraznil, že se bavíme o zálohování. Tedy o opakující se činnosti, živém procesu, kterému pravidelně věnujete čas a pozornost. Archivace, tj. uložení dat na dlouhou dobu, je otázkou zcela jinou, kterou v amatérských podmínkách v podstatě řešit v elektronické podobě nejde. Pokud chcete uložit fotografii pro své děti a nestarat se o ni, je stále nejspolehlivějším řešením papírová podoba :)..

9 komentářů u „Jak mít fotografie v bezpečí?

      • Cloudu, už ani psát neumím. A není zač. Plus bych doplnil, že za fotky považují i RAWy (Vyzkoušený Canon, Sigma)

    • veřejný cloud (on i soukromý v netu, ale tam lze nastavit víc restrikcí proti záškodníkovi) vždy bude mít problém s bezpečností a i když to spousta lidí dělá (nesmazatelnost a uložení dat na několika kontinentech zároveň je super), ale asi bych si netroufl na cloud uložit něco jako akty. Z těch případných žalob, bych asi měl noční můry :D, on to ani nemusí být akt, ale jen nepovolená publikace proti smlouvě s klientem. Možná jsem paranoidní, ale není to tak dávno, co uniklo pár set fotek ze soukromých sbírek celebrit z „cloudu“ Applu pro iphony.

      • Problematické fotky jdou do cloudu uložit jako archív (zip, rar, 7-zip) se silným heslem. Majitel si je v případě potřeby dokáže ze zálohy obnovit, ostatní mají prozatím smůlu, dokud se nenajde tak vysoký výpočetní výkon aby heslo prolomil.
        Doporučuju používat něco jako otec hraběte Nikoliče 😉

      • Pokud se nejedná o nějakej „automat“ kam se automaticky synchronizují pořízené fotky (typu iCoud, Google Fotky, apod), ale je to úložiště kam si dle libosti uploadnu co chci, není až takovej problém data před uploadem šifrovat. I když je pak někdo ukradne, jsou mu pořád k ničemu. Stále ale zůstává výhoda, že fyzicky data nikdo určitě neodnese (ve smyslu že odejde s celým diskem) a tak k nim já stále mám přístup. Takže zneužití dat bych se moc nebál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *