Ahoj Jackie, můžeš se prosím v krátkosti představit našim čtenářům?

Jmenuji se Jacquelynn Buck, žiji v malém městečku v jihovýchodní Georgii a zabývám se zejména portrétní a svatební fotografií. Vyrostla jsem v Pensylvanii a během posledních  12 let jsem žila na mnoha místech na jihu USA podle působiště mého muže. Začínala jsem jako fotografka přírody a krajinek, protože jsem vždy milovala cestování. Dodnes je cestování mou velkou láskou a kdykoli někam vyrazím, vždy mám fotoaparát s sebou a bloguji o svých cestách. Mezi moje další koníčky patří četba, ráda zkouším nové zajímavé restaurace a miluji víno.

Poprvé jsme se potkali na konferenci WPPI (asociace svatebních a portrétních fotografů) v Las Vegas. Znamená to, že dnes se soustřeďuješ už jen na svatby a portréty?

Když jsme se poprvé potkali, byla to moje třetí návštěva této akce jako svatební a portrétní fotografky a bylo to poprvé, co jsem na WPPI přednášela. Ale jak jsem již zmínila, moje začátky v Severní Karolíně byly spojené s krajinou a přírodou vůbec. Vlastně jen tak pro zábavu jsem se stala členkou místního fotoklubu, začala jsem se učit pracovat s Nikonem, se světlem a soustředila se na fotografování v exteriéru. Pak jsem začala své fotografie přihlašovat do různých soutěží, prodávat je a rozhodla jsem se být fotografkou na plný úvazek. Přestěhovali jsme se do Ohia, já jsem se dohodla s několika galeriemi a následující tři roky jsem cestovala, účastnila se workshopů v Evropě i USA a prodávala fotografie ze svých cest. Ke konci pobytu v Ohiu jsem začala fotografovat i portréty a svatby a postupně jsem se komerčně soustředila výhradně na tuto oblast.

Pokračuješ v práci na svém projektu Real women?

Když jsem se rozhodla stát se fotografkou na plný úvazek, chtěla jsem aby moje práce měla nějaký větší smysl. V USA a obecně na celém světě mají ženy velmi často nízké sebevědomí. Myslí si, že nejsou dost krásné, nejsou dost atraktivní, protože se srovnávají se supermodelkami a filmovými hvězdami. Proto jsem chtěla dělat fotografie, které budou oslavou přirozeného ženství – žen, které nejsou štíhlé, žen, kterým už není -náct, zralých žen, které už mají děti a pomohla jim vidět krásu v jejich přirozenosti. A tak jsem začala s projektem Real Women a doufala, že dokáži  pomoct ženám libovolného věku, postavy a konfekční velikosti najít odvahu předstoupit před fotoaparát a následně odejít s větším sebevědomím a pocitem, že jsou krásné a sexy.

Jaké vidíš rozdíly mezi americkou a evropskou fotografií v obecné a pak v komerční rovině?

Mám v Evropě několik blízkých přátel a strávila jsem s nimi spoustu času diskuzemi o fotografii a fotografování. Jeden můj známý, který žije v Holandsku si mne najal, abych fotografovala svatbu jeho sestry a říkal, že v Holandsku jsou lidé mnohem ochotnější platit za svatební fotografie než za portréty. Často se setkávám s názorem že portréty si může každý dělat sám. Z návštěvy ČR také vím, že řada českých fotografů je frustrovaná z toho, že lidé neplatí za fotografie, ruší schůzky nebo prostě vůbec nepřijdou. Rozumím této frustraci, ale nejde jen o specifikum Evropy. Řada amerických fotografů si stěžuje na totéž. Ale to neznamená, že by nebyla řada úspěšných fotografů po celém světě. Dělat fotografii jako business není snadné a každá lokalita má svá specifika. Přesto věřím, že existuje cesta jak dosáhnout úspěchu, ať žijete kdekoli – pouze musíte najít lidi, kteří zaplatí za vaši úžasnou práci nebo za neopakovatelný kousek umění ve svém domově. Nebudu vám říkat, že je to snadné, protože dělat  business je výzva bez ohledu na obor, ale s dostatkem tvrdé práce a cílevědomosti jde dokázat cokoliv.

Vnímáš nějaké nové trendy v americké fotografii?

Věřím, že přichází nový trend, který vrací zejména portrétní fotografii zpět ke klasickému přístupu. Znám řadu fotografů a to nejen nováčků, ale i těch zkušených, kteří pro vytvoření velmi jasných až přeexponovaných snímků používají slunce jako jediný zdroj světla a kteří přidávají do snímků klasické barevné tóny pro navození retro atmosféry. Také dělám snímky tohoto typu, ale stále mám na paměti, že dobrá práce se světlem je jedním z nejdůležitějších stavebních kamenů fotografie a pokud budete mít správné světlo, je ve fotografii možné cokoliv.

Většina českých fotografů si stěžuje na krizi a nedostatek zakázek. Jaká je situace v USA?

Ekonomická situace nás zasahuje všechny, ale minimálně pro portrétní fotografy je v Americe stále ještě práce. Nabízíme víc speciálních akcí a slev a samotný fakt, že pracujeme v době krize neznamená, že by klienti neměli zájem o fotografování. Fotografie je stále pro řadu lidí velmi důležitá a jsou ochotni si na ni našetřit. Někteří klienti dokonce raději ušetří jinde, jen aby si mohli fotografování dovolit. Věřím, že bychom se měli zaměřit na stálou klientelu – lidi, kteří mají k fotografii vztah, kteří s námi chtějí dlouhodobě spolupracovat – a nabízet jim dokonalý servis, aby měli důvod se vracet. A musíme být víc kreativní, abychom zaujali nové klienty a získali si je. Já osobně jsem navzdory krizi v roce 2012 vydělala víc než v předchozím roce. Dokud bude fotografie důležitou součástí našich životů, klienti za ní budou ochotni platit.

Je těžké se prosadit na americkém trhu? Dáváš přednost lokálnímu marketingu nebo se snažíš propagovat globálně?

Protože se pravidelně stěhuji, je pro mne velice těžké soustředit se pouze na lokální trh. Trávím hodně času propagací na celostátní úrovni. Často se také vracím do míst, kde jsem žila a nabízím tam třeba dva týdny portrétního focení. Mám klienty, kteří čekají až se vrátím a kteří mne doporučují přátelům a tím mi umožňují tento udržovat model. Mám také řadu klientů, kteří se někam přestěhovali a protože byli spokojeni s mou prací, najmou si mě, abych přijela tam kde aktuálně žijí a ještě mne doporučí přátelům. Takže trávím hodně času cestováním a fotografováním po celých státech. Nicméně největší profit mám samozřejmě z lokálních zakázek. Mám silnou klientskou základnu v Georgii a snažím se na to při propagaci nezapomínat. Můj marketing je velice jednoduchý – doporučení. Často také dávám fotografie na Facebook, aby je mohli vidět všichni známí mých klientů a poměrně velkou část klientů získávám i prostřednictvím internetových vyhledávačů. Web, blog a Facebook jsou dnes silnými propagačními nástroji.

A co tvoje volná tvorba? Máš nějaký nový projekt?

Právě teď nepracuji na žádném konkrétním projektu, ale cestování a fotografie je to, co vyplňuje můj volný čas. Neměla jsem v poslední době příliš času aktualizovat svůj cestovatelský blog www.jacquelynnbuck.blogspot.com, ale to neznamená, že necestuji. V říjnu jsem strávila deset dní v Kalifornii a pak jsem podnikla cestu z Los Angeles do San Franciska. Z této cesty mám řadu úžasných fotografií a těším se, až o nich budu psát na blogu. Také jsem pracovala na projektu 365 (jeden snímek každý den v roce) a to vše fotografováno iPhonem. Chystám se totéž zopakovat v roce 2013 a rozhodně budu dál hodně cestovat a tudíž budu mít hodně co ukázat.

Minulý rok jsi měla workshopy i v Praze. Jak se ti Praha líbila?

Praha je jednoduše úžasná! Nejvíc mne nadchlo, jak skvěle se prolíná staré a nové, velká metropole a Staré Město. A věřte nebo ne, jedla jsem zde několik nejlepších italských jídel v životě. Miluji období středověku a bylo pro mne úžasné navštívit město, které si z té doby zachovalo tolik originální architektury. Také jsem vyzkoušela nová jídla a užila si nakupování.

Připravuješ nějaké nové mezinárodní projekty?

Mám rozpracovaných několik amerických a několik mezinárodních projektů. V únoru budu lektorovat workshop portrétního svícení v Georgii, v březnu mám dvě přednášky na WPPI v Las Vegas, v dubnu budu spolulektorem mezinárodního fotografického workshopu, se kterým procestujeme jih USA a v květnu se chystám na cestu do Anglie, kde mám několik focení s klienty.

Na co se mohou fotografové těšit při zmiňovaném workshopu? Co může jih USA fotografovi nabídnout?

Jih USA je bohatý na historii a kulturu, nabízí řadu různých typů krajiny – od hor, přes borovicové lesy, od oceánu až po elegantní malá městečka. Pro mne je fascinující inspirací. Navštívíme řadu mých oblíbených míst včetně národního parku Great Smoky Mountains, který je snem každého krajináře. The Smokies, jak jim říkáme, nabízejí ty nejúchvatnější horské scenérie a možnost být velmi blízko k přírodě a divokým zvířatům, jeleny počínaje a medvědy konče. Západy i východy slunce jsou úchvatné a říčky s vodopády dávají obrovský prostor pro tvůrčí fotografickou práci. Navštívíme i nejslavnější jižanská města – New Orealans (LA), Greenville (SC), Charleston (SC) a Savannah (GA), která by měl navštívit opravdu každý, kdo zavítá na jih USA. Charleston a Savannah mají neopakovatelnou atmosféru klasických jižanských historických domů, malých obchůdků, vynikajících restaurací, parků a památek, které vypráví příběh Jihu. K tomu si přidejte říční parníky, pobřeží a domy stavěné na vodě a dostanete úchvatnou jižanskou scenérii. Jsou to města, která pomáhala budovat USA. Je to místo, kam přicházeli první osadníci z Evropy. Jejich historie zahrnuje nejen pirátství, války, hladomory, požáry a zemětřesení, ale je i ukázkou obrovského lidského odhodlání při hledání nového způsobu života až do konečného vítězství. New Orleans nabízí trochu jiný příběh Jihu – město není tak staré – ale je malebné a je to místo, kde se prolínají různé typy architektury, město, které nabízí příjemnou atmosféru a pravděpodobně ty nejlepší Gumbo a Beignets oříšky na světě. Naší poslední zastávkou bude Atlanta, jedna z největších jižanských metropolí, která nabízí řadu úžasných muzeí, bohatý noční život a centrum plné mrakodrapů. Specialitou je i Coca Cola muzeum, které by si neměl nechat ujít žádný milovník tohoto nápoje.

Jaký je tvůj oblíbený fotoaparát a které objektivy nejraději používáš?

Aktuálně fotografuji Nikonem D800 a miluji ho – má úžasný dynamický rozsah, je skvělý i za špatných světelných podmínek, ráda využívám video záznam a vyhovuje mi, že není tak těžký. Mám ještě D700, který používám jako záložní tělo. Mým nejoblíbenějším objektivem je Nikkor 70-200 2.8 VRII, protože má asi ten nejkrásnější bokeh ze všech a dává snímkům opravdový život.

Máš i nějaký atypický, historický  či jinak neobvyklý fotoaparát?

Když chci dělat  něco opravdu neobvyklého, tak sáhnu po svém fotoaparátu Holga. Je to takový legrační plastový fotoaparát, který fotografuje na 120mm film. Určitě si ho vezmu na cestu po jihu 🙂

A co si myslíš o fotografování iPhonem, které je teď tak populární?

Miluji fotografování iPhonem. Nikdy neopouštím domov bez svého iPhonu a podařilo se mi díky němu pořídit několik neuvěřitelných snímků. Nedávno jsem dělala workshop fotografování iPhonem jako součást většího výukového celku. Můžete se podívat na snímky, které jsem pořídila výhradně iPhonem a upravovala pouze na telefonu http://www.jacquelynnbuck.blogspot.com/2012/08/iphone-on-journey.html. Je to neuvěřitelný pomocník a používám jej mnohem raději než klasické kompakty.

Používáš raději PC nebo Maca? V jakých programech upravuješ svoje fotografie?

Jsem jednoznačně uživatelkou Windows a k úpravě fotografií nejraději používám kombinaci Adobe Lightroomu a Adobe Photoshopu. Dál někdy využívám celou škálu programů pro  vytváření textur a post-processing. Mezi mé oblíbené patří například Imagenomic Portraiture plug-in pro vyhlazování pleti, RadLab plug-in pro úpravy snímků a Life, Camera Actions pro textury..