Archiv štítku: praxe

PRAKTICKÁ EXPOZICE

Publikováno | Autor:
Odpovědět
V předchozích článcích věnovaných expozici jsme probrali metody i limity současného automatického měření expozice. Jak tedy postupovat v praxi a jaké volit strategie?
Znova zopakujme, že současné automatické expozimetry vestavěné v digitálních fotoaparátech jsou velmi sofistikovaná zařízení schopná zvládnout expozici ve velké většině případů. Přesto nastávají situace, kdy je rozumné expozici minimálně kontrolovat a případně i dolaďovat. Do hry navíc vstupují další faktory jako je pohybový management, hloubka ostrosti či konkrétní záměr fotografa.

  KDY AUTOMATICKÉ MĚŘENÍ EXPOZICE PRACUJE SPOLEHLIVĚ

Automatické měření expozice pracuje poměrně spolehlivě u scén, kdy je dostatek světla a kdy scéna má vyvážený podíl světlých a tmavých míst. Jinými slovy je v průměru blízká středně šedé. Takovým situacím se často bez přesnější specifikace říká „dobré či standardní světelné podmínky“.


U podobných scén nebude mít automatika téměř žádné problémy. Světla je dost, kontrast přijatelný a scéna je (možná překvapivě) v průměru opravdu téměř středně šedá (průměrná hodnota 131).

Zejména maticové měření je schopné uhádnout i některé scény, které požadavek střední šedé nesplňují. Pokud je navíc scéna málo kontrastní, tak díky reservě v dynamickém rozsahu fotoaparátu není přesná expozice kritická. Digitálním fotoaparátům proto vyhovuje difúzní světlo – zamračený den, stín atp.

  KDY AUTOMATIKA MŮŽE SELHAT

Existují světelné podmínky a scény, kdy automatika disponující pouze odraženým světlem má malou šanci uspět. Ruční expoziční korekce jsou tak nutností:

 Světlé scény (světlejší než střední šedá)
Scény v průměru světlejší než středně šedá jako jsou pláže na slunci, lesknoucí se voda, bílé zdi a domy, sněhem pokrytá krajina atp. budou mít tendenci k podexpozici. Je proto užitečné prozkoumat, zda správná expozice nebude vyžadovat mírnou expoziční korekci směrem ke světlejší fotografii.


Tato scéna je v průměru výrazně světlejší než střední šedá (průměrná hodnota 204). Maticové měření tuto zradu neodhalilo a scénu podexponovalo. Pro správnou expozici bylo nutné provést korekci +1 EV.

Fotografujete-li plošně malý objekt na výrazně světlém pozadí, automatika má tendenci najít kompromis a fotografie vedou často téměř k siluetám. Navíc i nepatrné posuny fotoaparátem dramaticky mění světelné poměry ve snímku a automatika dochází k velmi rozdílným hodnotám. Je proto lepší měřit expozici celoplošně se zdůrazněným středem nebo najít správné expoziční hodnoty v manuálním režimu.


Expozice tohoto snímku byla změřena celoplošně se zdůrazněným středem naměřeným na obličej. Přesto bylo ale nutné kompenzovat +½ EV, aby byl obličej prokreslen. Daní je ale mírně přepálený modrý kanál v kresbě vody.


Tato scéna je v průměru také výrazně světlejší než střední šedá (průměrná hodnota 176). Pokud by automatika opravdu exponovala pouze na střední šedou, scéna by vyšla hodně podexponovaná. Maticové měření však tuto zradu tentokrát odhalilo a scénu exponovalo v zásadě správně. Přesto bylo užitečné provést korekci +½ EV aby snímek působil zcela přirozeně.

 Tmavé scény (tmavší než střední šedá)
Naopak scény v průměru tmavší než středně šedá (noční snímky, předměty ve stínu atp.) povedou často k přeexpozici. Pro zachování nálady případně pro zabránění přepalům ve světlých místech je nutné provést zápornou expoziční korekci směrem k tmavší fotografii.


Světlý objekt na tmavém pozadí vede velmi často k přeexpozici. I když byla expozice naměřena celoplošně se zdůrazněným středem, přepalům kolem hlavy orla bylo zabráněno až expoziční kompenzací -1 EV. Střední hodnota snímku je 52.


Tato scéna je v průměru mnohem tmavší než středně šedá (průměrná hodnota je 6!). Aby byla zachována atmosféra snímku a svíčka nebyla beznadějně přeexponována, bylo by nutné exponovat s korekcí expozice více než -2 EV. V praxi byl však použit manuální režim expozice.

 Extrémně kontrastní scény
U extrémně kontrastních scén je obtížné najít kompromis mezi případnými přepaly a podpaly. Automatika to „nějak“ vyváží, ale jen vy víte, co je na snímku důležité a zda vám jde spíše o stíny či světla.


Kontrast této scény přesahuje možnosti digitálního senzoru. Automatika „poradila“ hodnoty, další doladění bylo ale provedeno v manuálním režimu aby záměr fotografie s převahou tmavých tónů byl zachován.

 Zvláštní scény
Existují scény, jejichž změření je velmi problematické či přímo nemožné – osvětlené ulice, rockové koncerty, ohňostroje, snímky ve svitu měsíce atp. U těchto scén je nejlepším řešením experimentovat, případně pořídit více expozičních variant. Manuální režim je opět velmi praktický.


Zachovat náladu snímků s velmi netradičními světelnými podmínkami je nejjednodušší s ručně ovládanou expozicí jako u tohoto snímku, kdy byla správná expozice nalezena v podstatě zkusmo za pomoci histogramu.

  POZNEJTE SVŮJ FOTOAPARÁT!

Snahou všech výrobců je výše uvedené problémy pokud možno poznat a eliminovat. U standardních scén se bude chování fotoaparátů poměrně shodovat, ale u „problematických scén“ lze očekávat odlišné reakce. Např. u velmi kontrastních scén může jeden fotoaparát preferovat stíny, zatímco jiný světla, některé fotoaparáty snadněji „zblbne“ silný zdroj (např. Slunce) v záběru atp.

Proto je téměř nezbytné dokonale poznat svůj fotoaparát. Snímejte s ním různé scény i když víte, že fotografii nijak nepoužijete. Studujte potom třeba z Exifu jeho chování a strategii expozice. Časem mu začnete rozumět, začnete odhadovat jeho reakci a poznávat scény, kdy vaše osobní preference nejsou ve shodě s preferencemi expoziční automatiky. Proto i lecjaký profesionální fotograf by znejistěl, kdyby jste mu těsně před důležitou akcí vyměnili značku fotoaparátu.

  NESPOLÉHEJTE NA PC ČI MINILAB

Z praxe se ukazuje, že téměř každá fotografie na cestě ke své dokonalosti potřebuje jemně doladit. Nicméně zcela zásadní je kvalita vstupních dat a jedním z významných hledisek jejich kvality je logicky správná expozice.

Často slýchaná věta „Teď to nějak nacvakám a potom v PC doladím“ je pravdou jen částečně. Pokud vám alespoň elementárně na kvalitě fotek záleží, musíte vzít v úvahu limity postprocessingu:

  • Přeexponovaná scéna která má výrazné přepaly nejde v PC ani minilabu již nijak zachránit. Ledaže byste kresbu v inkriminovaných místech domalovali ručně. Z přepálené oblohy, kde je v celé ploše bílá {255,255,255} žádné mráčky či obláčky již nikdy nevykouzlíte, a i když takto přeexponovanou fotku v PC ztmavíte, bude na první pohled vidět ztráta kresby ve světlých místech nejen oblohy, ale často i pleti lidí, zdí, oken atp.
  • I když podpaly jsou subjektivně méně dráždivé než přepaly, objevuje se u podexponovaných fotek jiný problém. Při zesvětlování roztahujete vlastně histogram původně zdrcnutý vlevo na celou plochu grafu a tak se logicky rozdíly mezi sousedními barvami zvětšují. Na fotografii je potom často vidět silná posterizace neboli z plynulých barevných přechodů typických pro oblohu či západy slunce se stanou viditelné barevné fleky. Oko již uvidí dvě nejbližší sousední barvy! Každé zesvětlování také výrazně zvyšuje viditelný šum v obraze.


Původní fotografie byla silně podexponována. Jejím zesvětlením v PC se histogram roztáhl, plynulost barev se ale silně snížila a vzrostl šum (nahoře). Při letmém prohlížení v PC či na fotografii 9x13cm to bude „jakž takž“ v pořádku, větší zvětšeninu z toho již ale neuděláte.

  EXPOZIČNÍ STRATEGIE PŘI REPORTÁŽI

Reportáží označujeme děje, kde jednoduše řečeno není čas. Akce se dějí právě teď, v rychlém sledu a opakovat se nebudou. Příkladem může být obyčejná svatba.

U reportážní práce nelze jinak, než se plně spoléhat na automatiku a maticové měření je nejuniversálnějším nástrojem. Pro portrétní scény či detaily je možné použít středové měření, je však trochu ošemetné a nesmíte zapomenout ho potom přepnout zpět na maticové, protože u řady scén středové měření selže.

Při reportáži se stíhá akorát průběžně kontrolovat histogram a proto je nadmíru vhodné mít zapnutý režim automatického zobrazení histogramu ihned po expozici. Náhled vlastního snímku není až tak důležitý – ten jste viděli v hledáčku – ale klíčový je právě histogram. Podle histogramu je totiž možné expoziční korekcí doladit následující snímky pokud snímáte za podobných světelných podmínek.


Při reportážním stylu snímání (rodinné foto, sport, dokument, zvířata atd.) jde zejména o rychlost. Scéna se již nikdy nemusí opakovat a tak na nějaké proměřování expozice není čas.

Při dramatické změně podmínek (svatebčané se přesunuli z nádvoří do obřadní síně) je užitečné cvaknout si v době klidu několik snímků a opět z histogramu odhadnout možné problémy a případně nutnou expoziční korekci.

Z hlediska režimů lze doporučit režim A (Av) a S (Tv) a sice v následujícím praktickém použití:

  • V režimu A (Av) si přednastavte nejnižší možné clonové číslo (světelnost objektivu). Automatika bude dopočítávat čas, který při dostatku světla bude velmi krátký a díky otevřené cloně máte zaručenou malou hloubku ostrosti typickou třeba pro portréty.
  • V režimu S (Tv) si přednastavte nejdelší čas, který ještě s ohledem na ohnisko udržíte z ruky. Automatika bude dopočítávat clonové číslo, které při dostatku světla bude vysoké a máte tak zaručenou velkou hloubku ostrosti typickou třeba pro interiéry či skupiny osob.
  • ISO nastavte co nejnižší ale tak, aby výše uvedená strategie fungovala – ne však vyšší než cca 400.
  • Na scéně potom pouhým přepínáním režimů A (Av) a S (Tv) bleskurychle a podle fotografovaného motivu přepínáte mezi strategií minimální/maximální hloubka ostrosti.

Uvedená strategie je jen jedna z možných, každý si jistě v praxi najde svou oblíbenou.

  EXPOZIČNÍ STRATEGIE V KLIDU

Fotografujete-li statické děje (krajina, architektura, interiéry) a nejlépe ze stativu, je možné se expozicí zabývat mnohem podrobněji než při reportáži. Osvědčil se tento postup:

  1. Nastavte ISO citlivost na nejnižší hodnotu (50, 100 nebo max. 200)
  2. Nastavte režim priority clony A (Av)
  3. Zvažte potřebnou hloubku ostrosti. Krajina, architektura a případně makro vyžadují velkou hloubku ostrosti (= vysoké clonové číslo), zatímco záměr oddělit hlavní objekt od pozadí jeho rozostřením vyžaduje minimální clonová čísla. Nastavte tedy požadované clonové číslo.
  4. Změřte scénu (namáčknutím spouště) a podívejte se, jaký expoziční čas fotoaparát dopočítal.
  5. Je expoziční čas dostatečně krátký? Pozor na rozhýbání a pohybovou neostrost! Je potřebný stativ nebo alespoň opora (koště, strom …)?
  6. Pokud se bojíte rozhýbání snímku nebo pohybové neostrosti, snižte clonové číslo. Jste-li již na doraze světelnosti zvyšte ISO (ale neradi). Pokud vychází ISO větší než 400, zvažte zda fotka za to vůbec stojí. Opakujte od bodu 4. Pozor na mnoha fotoaparátech není ISO vidět na displeji! Proto ho nezapomeňte po fotografování zase snížit!
  7. Proveďte zkušební fotku a pečlivě si prohlídněte její histogram. Fotku potom smažte.
  8. Podle toho jak to dopadlo nastavte případnou expoziční kompenzaci a opakujte od bodu 7.
  9. Nyní jste připraveni na finální záběr!

 

Poznámky:

  • Máte-li k dispozici střední šedou tabulku, můžete v bodě 4 naměřit expozici velmi přesně na ní.
  • V bodě 7 se též často osvědčuje postup, kdy změřené hodnoty času a clony nastavíte v manuálním režimu M, provedete případné doladění hodnot podle histogramu a potom již jen čekáte na fotku. Zabráníte tím nebezpečí mylně změřené jiné expozice v době stisku spouště a současně jsou všechny snímky pořízené v dané době a na daném místě expozičně vyrovnané.
  • Pro náročné scény je možné bodovým měřením zjistit celkový kontrast scény a expozici vypočítat do středu tohoto rozsahu.

Opět berte uvedenou strategie jen jako inspiraci k nalezení své vlastní.


Aby vynikli novomanželé na této fotografii, byla zvolena malá hloubka ostrosti a tím clona f/2.8. Několika náhledovými fotografiemi byla podle histogramu ověřena expozice a správné hodnoty byly nastaveny v manuálním režimu. Potom byla pořízena série fotografií. Tento „luxus“ jsme si mohli dovolit proto, že ve skutečnosti byla fotografie aranžovaná a jednalo se o reklamu pro svatební agenturu.

  ZÁVĚR

Expozice je bezpochyby jednou z klíčových veličin na cestě ke kvalitnímu snímku. I přes obrovský pokrok automatického měření není však možné se na něj vždy slepě spolehnout. Vzít zodpovědnost za expozici do svých rukou s automatikou jako rádcem v pozadí je tak nanejvýš vhodné.

Pokud tedy dosud fotografujete stále na plnou automatiku, zvažte použití scénických režimů a později také režimu P, kde bývá umožněna expoziční kompenzace a posun programu (Flexible program, Program shift). To vám umožní experimentovat a dostat pod kůži praktickou expozici.

V profesionální praxi jsou nejpoužívanější režimy A (Av) a S (Tv). Ty umožňují řídit jak hloubku ostrosti tak pohybový management a stále používat automatiku jako velmi rozumného rádce. Společně s expoziční kompenzací umožní též vědomě využívat dynamický rozsah fotoaparátu.

Režim M je vhodný pro statické snímky, studio, práci s bleskem a pro speciální situace, kdy automatika „nemá šanci“.

.

Dynamický rozsah a kontrast scény

Publikováno | Autor:
2
Podíváte-li se na jakoukoliv scénu prostým okem, snadno najdete nejjasnější a nejtmavší místo. Při troše cviku dokážete i zhruba odhadnout, jak velký rozdíl jasů mezi těmito místy je – je-li scéna mdlá nebo naopak hodně kontrastní. Tomu se říká dynamický rozsah scény případně kontrast scény. Proč je u fotografie tak důležitý?
Než odpovíme na výše položenou otázku, pokusme se definovat a změřit kontrast scény přesněji. S výhodou k tomu lze použít expozimetr vestavěný v každém fotoaparátu. Scénou se přitom rozumí obdélníkový úsek reálného světa, který hodláte fotografovat.

  ABSOLUTNÍ JAS BODU

Absolutní jas určitého bodu scény lze snadno zjistit tak, že změříte expozici v tomto bodě a z naměřených hodnot expozičního času, clony a ISO spočítáte jas v EV jednotkách. Praktické provedení je snadné:

  1. Vyzoomujte na maximum objektiv – čím delší ohnisko tím lepší
  2. Přepněte na bodové či částečné (spot, partial) měření expozice
  3. Co nejpřesněji nastavte střed hledáčku na měřený bod – k tomu právě velmi pomáhá dlouhé ohnisko
  4. Poznamenejte si hodnoty expozičního času, clony a ISO citlivosti pro tento bod
  5. Ze zjištěných hodnot vypočítejte EV měřeného bodu. Pro výpočet můžete použít jednu z metod uvedenou v 1. díle tohoto seriálu věnovaném expozičním základům nebo si můžete stáhnout praktickou EV tabulku ve formátu PDF.

  ZMĚŘENÍ KONTRASTU SCÉNY

  1. Najděte ve scéně nejsvětlejší bod (tzv. světla) a změřte jeho EV. Vyjde např. 17 EV.
  2. Najděte nejtmavší bod scény (tzv. stíny) a změřte jeho EV. Vyjde např. 6 EV.
  3. Rozdíl, čili 17-6=11 EV, je dynamický rozsah scény případně kontrast scény.

Vzhledem k tomu, že kontrast scény 1 EV znamená kontrast 1:2, tak 11 EV znamená, že podíl jasů nejtmavšího a nejjasnějšího bodu je v poměru 1 : 211 = 1 : 2048!


Změření kontrastu scény není s moderním digitálním fotoaparátem nic těžkého.

  KONTRAST SCÉN V PŘÍRODĚ

Příroda poskytuje každý den scény s nejrůznějším dynamickým rozsahem. Za plného Slunce bude jasový kontrast (dynamika scény) rozhodně vyšší než v mlžném pošmourném dni. Pokud do scény zapracujete i Slunce nebo jiný světelný zdroj, bude logicky kontrast scény obrovský, protože jas nejsvětlejšího bodu (středu Slunce) je enormní.

Fyzikálně vzato, příroda poskytuje nekonečný jasový rozsah. Hluboko v chladném vesmíru, daleko od všech zdrojů světla a záření je absolutní jas blízký -∞ EV. V absolutní tmě můžete exponovat ∞ dlouho při ∞ ISO a s ∞ průměrem clony a stále budete dostávat na fotce jen a jen černou. Stejně tak v pekelném žáru hvězd či galaxií při teplotách milionů °C je intenzita světla tak velká, že může dosahovat několika tisíců EV.

Reálná příroda na zemi je naštěstí mnohem přívětivější a tak scény málokdy dosahují většího kontrastu než cca 15 EV. Avšak i přesto hluboce přesahují možnosti jak filmových tak digitálních fotoaparátů!


Velkým kontrastem obvykle trpí scény snímané na prudkém poledním slunci. Předměty ve světle Slunce bývají velmi jasné, zatímco stíny hluboké a temné. V takovém světle je potřeba velmi přesně exponovat, případně použít nástroje na snížení kontrastu scény.

  DYNAMICKÝ ROZSAH FOTOAPARÁTŮ

Fotoaparát by měl být schopen věrně zaznamenat celou scénu. Měl by tedy být schopen zachytit jasná světla i tmavé stíny a tak kontrast (rozsah jasů) scény by měl být menší než rozsah jasů, které je senzor fotoaparátu schopen zpracovat. Neboli dynamický rozsah scény by se měl vejít do dynamického rozsahu fotoaparátu.

V praxi tomu tak ale často není. Dynamický rozsah digitálních fotoaparátů není špatný, zdaleka však nedosahuje dynamických rozsahů reálné přírody. Jak vypadají současné digitální fotoaparáty v konkurenci ostatních zařízení, lidského oka a přírody shrnuje tabulka:

Scéna či zařízení Dynamický rozsah [1]
Lidské oko v jedné scéně [2] 11-15 EV
Lidské oko s adaptací [2] až 30 EV
Jasný slunný den 12-15 EV
Pošmourný a zamračený den 3 EV
Obrázky v novinách 3 EV
Tištěné fotografie 6-7 EV
Negativní film 7-8 EV
Positivní diafilm 5-6 EV
Běžné digitální fotoaparáty 6-7 EV
Profesionální digitální fotoaparáty 7-8 EV

[1] V praxi se často dynamický rozsah zařízení špatně zjišťuje. V technických parametrech obvykle uváděn není (přesto že se jedná o veledůležitou veličinu) a obecně dostupné informace se často rozcházejí. Tabulka shrnuje dostupná data, na kterých se řada zdrojů shoduje.

[2] Lidské oko je opravdu div co se optických vlastností a adaptace týče. Rozlišení oka a jeho dynamický rozsah leží daleko za možnostmi jakéhokoliv filmu nebo digitálního čipu. Za průměrných podmínek může lidské oko přesně zaznamenat detaily i ve světelných intenzitách o poměru 11 až 15 EV v jedné scéně a absolutní dynamický rozsah – od adaptace na úplně tmavou po adaptaci na úplně světlou – dosahuje až 30 EV!

  DYNAMICKÝ ROZSAH SCÉNY VERSUS EXPOZICE A HISTOGRAM

Senzor digitálního fotoaparátu ani film není schopen najednou zpracovat celou škálu jasů, kterou poskytuje příroda. Je tak třeba vybrat určitý rozsah jasů, který nás teď právě zajímá a na ten nastavit senzor. Prakticky se tomu říkáurčování expozice a expozimetr se tak nesnaží o nic jiného, než o odhadnutí středního jasu právě fotografované scény. Nastavením expozice tak vlastně vybíráte určité „okno jasů“, které právě teď zaznamenáte.


Nastavením expozice vybíráte rozsah jasů, které zaznamená fotoaparát. Tmavé části scény (vše vlevo od A) se mapují na senzoru na černou {0,0,0} a světlé (vpravo od B) se mapují na bílou {255,255,255}. Kresba je věrně zaznamenána jen uvnitř okna. Nastavením různých hodnot expozice „jezdíte“ oknem po jasech scény.

Přidáním expozice (třeba prodloužením expozičního času) popojedete oknem vlevo. Tmavší body scény se dostanou do okna ale světlejší naopak vypadnou – budou přepálené. Ubráním expozice (např. zkrácením času) popojedete oknem vpravo, lépe zabráníte přepalům, ale zase tmavší body scény „vypadnou z okna“ a vzniknou černá místa bez kresby – podpaly.

Standardní automatické měření fotoaparátů (viz 2.díl – Měření expozice) pak v principu funguje tak, že se snaží najít průměrný jas scény a na ten symetricky umístí okno expozice. Neboli střední jas scény mapuje na střední šedou senzoru. Jednotlivé režimy se v zásadě liší plochou scény, jakou berou při měření v úvahu.

V každodenní praxi mohou v zásadě nastat 2 situace:

 1. Kontrast scény je menší než dynamický rozsah fotoaparátu
Typické pro podobné scény je, že nemají černou ani bílou. Jsou celkově nevýrazné, nekontrastní, mdlé. To je pro digitální senzor skvělá situace, která nevyžaduje žádná zvláštní opatření. Jediným problémem je nastavit expozici tak, aby se scéna vešla do rozsahu senzoru. Má-li scéna rozsah např. 4 EV a fotoaparát 7 EV, tak toho chybou expozice o 2 EV moc nezkazíte. To je prostě povolená tolerance. Určíte tím akorát, jestli snímek vyzní spíše ponuře (tmavší) nebo optimisticky (světlejší), což snadno při následném zpracování v PC snadno doladíte.


Podobné podzimní scény se vyznačují malým dynamickým rozsahem. Celá scéna se potom jasově „zhuhlá“ v úzké části uvnitř okna, což je krásně vidět na histogramu.

 


Dynamicky chudé nekontrastní scény se dobře exponují, protože se v pohodě vejdou do dynamického rozsahu fotoaparátu.

Exponujte doprava – Expose (to the) Right – poznámka pro mistry
Pokud plánujete úpravu fotografie v PC, tak nekontrastní fotografie je vždy lepší exponovat na histogramu doprava (fotografie tak bude světlejší) a potom ji v počítači zpět ztmavit. Velmi účinně tím potlačuje šum, resp. zlepšujete poměr signál/šum (SNR) a dále ve světlých částech obrazu senzor mnohem lépe kreslí. Díky  linearitě senzoru ve srovnání s logaritmickým okem je totiž jasová rozlišovací schopnost senzoru v tmavých odstínech jen 128 úrovní, kdežto ve světlých 2048 při 12 bitovém snímání. Skvělý článek na toto téma (anglicky) je zde.

 2. Kontrast scény je větší než dynamický rozsah fotoaparátu
Bohužel, tato situace nastává poměrně často. Znamená to, že váš fotoaparát není schopen zaznamenat celý rozsah jasů scény. Podle toho kam nastavíte okno expozice, tak část bodů bude vždy přepálená nebo podpálená nebo oboje.


Takovéto scény mají obrovský kontrast – z jedné strany hluboké stíny, z druhé strany přímé Slunce v obraze. Jsou tedy nezaznamenatelné. Pečlivou expozicí však bylo zde docíleno toho, že originál nemá žádné podpaly (stíny jsou prokresleny) a přepálené je pouze Slunce (přepálené body označeny červeně).

 


Když je dynamický rozsah scény větší než rozsah senzoru, scénu nelze nikdy zaznamenat celou. Můžete buď exponovat na stíny (nahoře), zachovat v nich kresbu, ale budete obětovat světla. Vše ve scéně jasnější než bod B bude totiž přepálené. Nebo můžete exponovat na světla (dole) a vše tmavší než bod A bude podpálené. Nebo najdete nějaký kompromis.

Samozřejmě vysoký kontrast nemusíte řešit – fotografie i s přepálenými či podpálenými místy bude mít svojí hodnotu. Nicméně pokud je cílem skutečně kvalitní fotografie, nejsou podpálená ale zejména přepálená místa až na výjimky nic pěkného. Nezbude, než kontrast scény snížit:

  JAK SNÍŽIT DYNAMICKÝ ROZSAH SCÉNY

Pokud v terénu nastane situace, že dynamický rozsah scény přesáhne dynamický rozsah fotoaparátu, máte několik možností řešení:

1. Jít domu
Vůbec fotografii nepořizovat a počkat na lepší světelné podmínky.

2. Filtry
Šedý přechodový filtr snižuje jas světlých míst scény. Přechodový filtr je nutné ručně nastavit tak, aby šedá část stínila např. oblohu zatímco čirá část nechala beze změny tmavé popředí. Je možné s ním otáčet a s Cokin filtry je možné i posouvat nahoru a dolu. Tím je možné ho přizpůsobit konkrétní scéně. Přechodové filtry se liší silou svého účinku v šedé části a na trhu jsou filtry s prostupností v šedé části 50% (ND2 – redukují světlo na polovinu čili uberou 1 EV), 25% (ND4 – redukují světlo na čtvrtinu čili uberou 2 EV) či 12,5% (ND8 – redukují světlo na osminu čili uberou 3 EV). Polarizační filtr pracuje na jiném principu a sice že ztmavuje např. oblohu filtrací jejího nepolarizovaného světla. Šedý přechodový filtr je tak v kombinaci s polarizačním filtrem často nezbytný pro krajinářské fotografie, architekturu atp.

3. Fill-in blesk
Jsou-li hluboké stíny v blízkosti fotoaparátu (do cca 5 metrů) je možné je přisvítit bleskem a tak stíny „zesvětlit“. Tomuto druhu použití blesku se říká  fill-in (vyplňovací) blesk. Fill-in blesk má ale i své nevýhody:

  1. Barva světla blesku se často liší od barvy okolního světla. Kombinací 2 různě barevných zdrojů vznikají často nepěkné barevné posuny (zvláště na odstínech pleti), které navíc lze jen velmi těžko v PC kompenzovat.
  2. Čelní silné světlo blesku často zploští přisvícené objekty nebo na nich zanechá hluboké černé nepěkné stíny.
  3. Vyvážení expozice mezi přirozeným okolím a bleskem přisvícenými stíny je dost náročné a obvykle vyžaduje porozumění metodám měření expozice bleskem a expoziční kompenzaci blesku.


Aby byla tato scéna zachytitelná digitálním fotoaparátem, musely být kameny v popředí přisvíceny bleskem, jehož intenzita byla snížena o 1 ⅔ EV.

4. Odrazné desky
Jedna nebo více odrazných desek rozmístěných po scéně může efektivně projasnit stíny. Navíc barva světla se nemění a scéna se snadno inscenuje a měří (vše je vidět). Na trhu je řada odrazných desek různých velikostí a zabarvení a většina z nich se dá i celkem slušně složit.

5. High Dynamic Range snímky (HDR, HDRI)
HDR (High Dynamic Range) je technika, která přímo na scéně nasnímá více expozičních variant jednoho snímku – např. tři s posunem expozice -1 EV, 0 EV a +1 EV, a tyto snímky se potom v editoru spojí tak, že z každého snímku je použita jen ta správně exponovaná část. Tím vznikne tzv. HDR obraz – HDRI (High Dynamic Range Image), který logicky zaznamená výrazně vyšší rozsah jasů než normální snímek. Spojit více snímků do jednoho HDRI umí např. Zoner nebo Photoshop a k pořízení snímků se s výhodou dá použít expoziční bracketing. Exponovat je však třeba v každém případě ze stativu.


Princip HDR je prostý. Nasnímají se dva či více obrázků s různou expozicí, které se potom v editoru šikovně složí a z každého se použije jen ta dobře exponovaná část. Na obrázku je HDR snímek zrealizovaný pomocí dvou snímků s expozičním posunem – 2 EV.

  DYNAMICKÝ ROZSAH SCÉNY VERSUS HISTOGRAM

I bez přesného proměření můžete odhadnout vztah dynamického rozsahu scény a dynamického rozsahu (možností) fotoaparátu podle histogramu exponovaného snímku:

Histogram naznačuje, že scéna má malý kontrast, výrazně menší než je dynamický rozsah fotoaparátu. Takové scény je výhodné exponovat tak, aby se histogram s mírnou reservou dotýkal pravého okraje grafu. Vzácný případ, kdy kontrast scény je přesně roven dynamickému rozsahu fotoaparátu. Při zcela přesné expozici lze scénu zaznamenat celou. Jakákoliv chyba expozice ale povede buď k přepalům nebo k podpalům.
 
Kontrast scény je výrazně větší, než dynamický rozsah fotoaparátu. Červené zóny sice na reálném histogramu neuvidíte, ale jejich existence se prozradí „uříznutým“ histogramem vpravo i vlevo. Takto exponovaná scéna ukazuje, že fotograf se rozhodl pro záznam jasového středu scény a obětoval podpaly i přepaly.
 
Kontrast scény je větší, než dynamický rozsah fotoaparátu a fotograf se rozhodl exponovat na světla. Zachoval v nich kresbu, ale obětoval stíny a vytvořil podpaly. Kontrast scény je větší, než dynamický rozsah fotoaparátu a fotograf se rozhodl exponovat na stíny. Zachoval v nich kresbu, ale obětoval světla a vytvořil přepaly.

  ZÁVĚR K DYNAMICKÉMU ROZSAHU

Správnou expozici a dynamický rozsah není třeba démonizovat. Dnešní automatické měření expozice funguje poměrně spolehlivě a za normálních světlených podmínek dokáže s dynamických rozsahem slušně hospodařit. Pokud vám však záleží na kvalitě fotografie či zamýšlíte z ní zhotovit zvětšeninu alespoň formátu 15×21 cm, tak je škoda chybnou expozicí o část vzácného dynamického rozsahu přijít a připravit se tak například o kresbu mraků na obloze. Zvlášť když je chyba poměrně zřetelně vidět hned po expozici na histogramu a oprava expozice nic nestojí. A to je také odpověď na v úvodu položenou otázku.

.

4Foto #8: Systémy měření světla

Publikováno | Autor:
6

Systémy měření světla Vám mohou pomoci s přesnější expozicí. Vysvětlíme si rozdíly mezi poměrovým, celoplošným se zdůrazněným středem a bodovým systémem. A hlavně si řekneme, kdy který použít.

Soubory ke stažení: MP4 HD verze  – MP4 SD verze  – MP3 verze
.

Dlouhé expozice – volba a příprava vybavení

Publikováno | Autor:
5

Na základě četných dotazů jsem se rozhodl připravit mini sérii o tom, jak na fotografování s dlouhými časy. Samotný pojem “Dlouhé expozice” je relativní. Můžeme se bavit o několika sekundách, minutách či dokonce hodinách. A proto tato série článků, ve které probereme všechny uvedené varianty. A abychom dokázali vůbec snímek s dlouhým časem pořídit, budeme v první řadě potřebovat správné vybavení. Použít můžeme v podstatě jakýkoli digitální (i klasický) fotoaparát s tím, že čím méně bude produkovat šumu, tím lépe. Přesto i velmi dostupné amatérské modely DSLR či kompaktů s výměnnými objektivy dokáží pořídit překvapivě dobré snímky. Základem totiž není ani tak drahý fotoaparát jako vhodné příslušenství, příprava a postup práce.

Bez stativu to nepůjde

Při dlouhých expozicích se neobejdete bez rozumného stativu. Zde bych zdůraznil slůvko  rozumného, protože bohužel ne každý stativ je dostatečnou oporou pro dlouhé expozice. Čím robustnější stativ bude, tím samozřejmě lépe, protože i drobné vibrace se mohou při dlouhé expozici nastřádat do výsledné neostrosti. Takže jak poznat dobrý stativ?

 

 

V první řadě bychom měli volit takový stativ, který budeme schopni s sebou nosit na místa, kde budeme fotografovat. Dlouhé expozice se často používají v přírodě a tudíž nelze říct, že čím je stativ těžší, je automaticky lepší. Mnohem rozumnější je najít pevný lehký stativ, který následně zatížíte před expozicí. Zde se jako logická volba nabízí karbon, který spojuje pevnost a zároveň nízkou váhu. Rozhodně bych se vyvaroval plastových stativů a to samé platí pro většinu levnějších hliníkových trojnožek. Dobrým vodítkem může být jednoduchý test. Postavte stativ na pevnou podložku s maximálně vytaženýma nohama. Ukazováčkem zatlačte na střed hlavy stativu a zkuste s ním pohybovat do stran. Dobrý stativ neumožní v tomto testu žádný pohyb.

 

Zátěž pro stativ

U dlouhých expozic samotný stativ nestačí. Lehké stativy může rozhýbat pohyb větru nebo vibrace přenesené třeba od blízké silnice apod. Proto je dobré stativ těsně před expozicí zatížit pomocí zátěže s hmotností  3 a více kg. Možností je celá řada. Pokud vyrážíte do přírody, můžete sebou vzít buď speciální vak na zátěž (sandbag) nebo libovolnou tašku či batoh. Na místo je neseme prázdné a až na místě nasbíráme kameny, písek apod. a vytvoříme potřebnou zátěž.

 

Háček pro uchycení zátěže na stativ

Pokud chcete fotografovat “rozmazanou vodu”, můžete vzít prázdnou PET lahev a naplnit ji na místě vodou. V takovém případě nezapomeňte na provázek či gumu pro upevnění láhve na stativ.

 

Dálkové odpalování

Další nezbytnou pomůckou je zařízení, které Vám umožní dálkově ovládat fotoaparát bez zmáčknutí spouště. V případě dlouhých expozic máme hned dva důvody, proč jej potřebujeme. Jednak je to minimalizace otřesů při expozici a zmáčknutí či dokonce držení spouště rozhodně otřesy znamená. A hlavně dálkové ovládání umožňuje pracovat rozumně v režimu Bulb (B). Klasické expoziční režimy v drtivé většině případů neumožňují nastavit expoziční čas delší než 30s, což může být často příliš málo. A tak kombinace režimu Bulb a dálkového odpalování je jedinou cestou, jak exponovat minuty či hodiny.

Z praxe mohu jedině doporučit jednoduché drátové dálkové ovládání, u kterého můžete spoušť zaaretovat posuvníkem a po čase odměřeném na hodinkách spoušť opět uvolnit. Pokud máte dostatek prostředků, můžete investovat do dražšího programovatelného ovladače, kde navíc získáte možnost nastavit čas předem a o víc se už nestarat.

 

Naopak velmi špatnou zkušenost mám s různými bezdrátovými a infra odpalovači, které jsou pro účely dlouhé expozice zcela nevhodné. Docházejí jim často baterky, někdy jsou rušeny signály z venčí a bohužel většinou vyžadují přítomnost fotografa po celou dobu fotografování. A držet stisknutý čudlík 2 hodiny není zábava 🙂

 

Baterky či zdroj energie

U velmi dlouhých expozic v řádu desítek minut či hodin se mohou stát problémem baterie či akumulátor. Vzhledem k tomu, že zejména u nočních snímků je velice rozumné použít funkci odstraňování šumu (Long Explosure Noise Reduction), budete potřebovat aby fotoaparát v kuse vydržel minimálně dvojnásobný čas, než je samotná expozice. Což u nočních snímků může znamenat i 10 hodin provozu a tudíž potřebu baterry gripu, přídavné baterky nebo v krajním případě externího zdroje energie. Hodně záleží na tom, jakou kapacitu má Váš akumulátor, jakou spotřebu elektronika při  expozici a při následné redukci šumu atd. Navíc zejména v zimě je potřeba počítat se snížením kapacity akumulátorů v důsledku nízkých teplot. Nejednou se mi stalo, že po několika hodinové expozici se snímek neuložil, protože fotoaparátu došla energie při redukci šumu.

 

 

Fotografické filtry

Poslední, přesto velice důležitou položkou jsou šedé neutrální filtry většinou označované zkratkou ND. Jak silný filtr budete potřebovat, záleží na tom jakého času a kdy potřebujete dosáhnout. U nočních snímků většinou stačí jeden filtr ubírající 4 či 8EV. Pokud chcete fotografovat dlouhé expozice v řádu desítek minut či hodin v noci nebo obecně dlouhé expozice za denního světla, bude potřeba filtr silnější či kombinace více filtrů.

Když budete vybírat filtry, tak zde je několik praktických rad:

  • Výrazně lepší jsou klasické šroubovací ND filtry než nasouvací čtvercové či obdélníkové filtry většinou označované jako systém Cokin, ať už jsou od jakéhokoli výrobce. U těchto filtrů hrozí průnik světla po stranách a navíc optická kvalita a tudíž kresebnost bývají většinou horší.
  • Čím méně filtrů, tím lepší kresba a méně odlesků. Takže z pohledu kvality výsledku je lepší jeden silný filtr než několik slabších na sobě.
  • Pokud chcete použít silně širokoúhlý objektiv, ujistěte se, že Vám nebudou filtry způsobovat vinětaci či úplné zastínění rohů. Zejména pokud se kombinuje několik filtrů na sebe, je to častý problém.
  • Slim verze filtrů někdy neobsahují vnější závit, takže neumožňují kombinovat více filtrů najednou
  • Velmi silné ND filtry se v ČR velice špatně shánějí a často je nejjednodušší je objednat ze zahraničí.
  • Pokud mátě několik objektivů s různým průměrem závitů na filtry, můžete koupit filtr s největším potřebným průměrem a pak výrazně levnější redukční kroužky pro menší závity.
  • Silné ND filtry způsobují nádech fotografií do  fialové barvy, což je logický důsledek změny poměru viditelného a ultra fialového světla. Tento problém lze snadno odstranit při zpracování RAW formátu.

 

Svítilna pro noční fotografování

Pokud se chystáte na noční fotografování do přírody, rozhodně se vyplatí zajistit si čelovou svítilnu. Umožňuje mít obě ruce volné pro práci, pohodlnou chůzi potmě a výrazně snazší manipulaci s technikou. Zároveň se pro některé typy nočních dlouhých expozic vyplatí mít silnou LED svítílnu, která poslouží jako zdroj světla pro automatické zaostření. Není to nezbytná výbava, ale může dost usnadnit život.

 

Komfort fotografa

V případě opravdu dlouhých expozic je dobré myslet i na pracovní komfort fotografa. Řada z nás řeší možnost sedět či pohodlně ležet u stativu různými skládacími židličkami, karimatkami apod. Samozřejmostí je dostatečně teplé prádlo v zimě, dostatek tekutin a jídla. U velmi dlouhých expozic se může hodit zábava v podobě MP3 přehrávače či knihy s čelovkou apod. A pro noční snímky doporučuji vyřešit si i buzení. Dnes většinou stačí mobilní telefon.

 

Pokud máte další tipy na praktické vybavení či otázky, využijte diskuzi pod článkem..