Archiv autora: Honza Březina

Autor: Honza Březina

Honza je fotograf, lektor, cestovatel, videocaster, novinář a milovník Applu. V komerční fotografické tvorbě se soustřeďuje zejména na portrétní a svatební fotografii. Ve volné tvorbě zejména na krajinářskou a cestovatelskou fotografii. Více o Honzovi najdete na http://www.jbrezina.cz

PMA@CES 2013: soumrak nebo úsvit fotografie

Publikováno | Autor:
2

PMA je nadnárodní asociace, která dlouhá desetiletí spojuje všechny významné výrobce fotografické techniky, poskytovatele služeb a fotografy. Jejím vlajkovým projektem bývala PMA SHOW, která probíhala jednou ročně střídavě na východním a západním pobřeží USA. Na první z nich jsem byl před více jak deseti lety a tenkrát to byla opravdu velkolepá akce celosvětového významu.

Nicméně sláva a lesk PMA SHOW upadali tak, jak na fotografický průmysl dopadala jedna rána za druhou. Nejprve nástup digitální fotografie doslova rozdrtil zpracování papírových fotografií. Když se s tím fotografická branže začala vyrovnávat, přišla krize spolu se saturací trhu digitální technikou. Vše vyústilo v to, že PMA SHOW již nebyla schopna samostatné existence a loni poprvé se stala součástí veletrhu spotřební elektroniky CES v Las Vegas.

Již loni to nebyl příliš radostný pohled, protože řada velkých výrobců dala přednost umístění stánků v hlavní části CESu (Canon, Nikon, Sony, Panasonic, Samsung), ale přesto se podařilo pořadatelům naplnit halu různorodou škálou produktů. Mimochodem se zde loni prezentoval i český Zoner.

 

CES 2013 - Tradeshow

Letošní PMA@CES mne definitivně přesvědčila o tom, že tento projekt nemá dál smysl. Přestože u příležitosti CESu bylo představeno několik desítek nových kompaktních fotoaparátů, všechny byly vidět mimo PMA. Na svých stáncích nové fotoaparáty představili: Canon, Fujifilm, Nikon, Olympus, Panasonic, Pentax, Polaroid, Samsung a Sony. Nicméně všichni tak učinili v rámci expozic nabízejících spotřební elektroniku jako ucelené řešení. Na PMA tak zbylo jen nedůstojné torzo nezajímavých hloupostí a zbytečností. Jen ve skrytu duše doufám, že takto nedůstojnou akci pořádalo PMA naposledy.

CES 2013 - Tradeshow

Kam směřuje fotografický průmysl?

Mám možnost porovnat z osobní zkušenosti loňskou podzimní photokinu, WPPI, PhotoPlus a letošní CES a PMA@CES. Dokonce si dovolím provést z této zkušenosti zobecnění na celou fotobranži.

Fotografická technika se čím dál víc rozděluje do dvou na sobě nezávisle se vyvíjejících proudů:

 

Na jedné straně je to, co bych nazval “vážnou fotografií” do čehož patří zejména DSLR a jejich klony, objektivy, blesky, studiová technika a takové to lepší příslušenství pro profesionály a opravdu nadšené amatéry. Tento směr dobře předvedla loňská photokina a americké PhotoPlus. Jde o segment, který se rozhodně zmenšuje, ubývá jak výrobců, tak i zákazníků. Trh je saturovaný, vývoj zpomaluje a výrobci se snaží vytěžit své pozice a nenápadně zdražují. Jasnými lídry v tomto segmentu jsou Canon s Nikonem (abecedně řazeno) s tím, že ostatní hledají alternativní trhy nebo tento segment v tichosti opouštějí.

 

CES 2013 - Tradeshow

Na straně druhé je segment, který bych nazval “masová fotografie”. Zde je počet výrobců stále ještě poměrně široký a tržní podíly jsou přeci jen vyrovnanější. Ten hlavní souboj se totiž neodehrává mezi výrobci, ale mezi technologiemi. Kompaktní fotoaparáty, kompaktní fotoaparáty s výměnnými objektivy (CSC), fotomobily a další mobilní zařízení bojují o přízeň mas. Jak ukázala letošní PMA@CES a CES samotný, stále více se ukazuje, že se již nebavíme o fotografii jako hobby, ale jako o části spotřební elektroniky a moderního životního stylu. Uživatelé těchto přístrojů nemají velké kreativní či znalostní ambice. Prostě jen zaznamenávají život, hrají si, experimentují bez jakékoli jiné úrovně užití.

A co to znamená v praxi? Je podle mého názoru jen otázkou času, kdy firmy jako Samsung, Panasonic či Sony přestanou vnímat fotoaparáty jako samostatný obor a začlení je mezi ostatní produkty spotřební elektroniky jako jsou chytré telefony, tablety či  osobní přehrávače a přestanou soutěžit s tradičními fotografickými značkami. A na straně druhé je otázkou, jak dlouho ještě vydrží firmy jako Canon, Fujifilm, Olympus či Nikon produkovat levné kompakty, na kterých pravděpodobně prodělávají. Dovolím si předpovědět, že tyto dva světy by se mohli do budoucna výrazně oddělit.

CES 2013 - Tradeshow

Dobrá zpráva pro fotografy

Pokud by došlo na rozkol popsaný výše, byla by to paradoxně velmi dobrá zpráva pro fotografii z pohledu obsahového. Tak jak by se oddělila technika, pravděpodobně by se ještě více od sebe vzdálili řemeslná tradiční fotografie a současná popově-lifestylová vlna Instagramů, Facebooků apod. Oba dva proudy mají jistě svůj společenský smysl, budoucnost, příznivce i odpůrce. Všem by ale prospělo, kdyby se co nejméně mísily dohromady a nedocházelo k nekonečným diskuzím, co je kvalitní fotografie a co už ne.

Mimochodem tomu nasvědčuje fakt, že se skvěle daří jasně vyprofilovaným akcím pro konkrétní skupiny fotografů jako je WPPI zaměřeným víc na informace a praxi než na výstavu techniky.

 

CES 2013 - Tradeshow.

4Foto #9: Výběr příslušenství

Publikováno | Autor:
21

Dostali jste nový fotoaparát a přemýšlíte, co všechno k němu budete ještě potřebovat? Nabízíme Vám přehled základního fotografického příslušenství spolu s řadou drobných doporučení.

Začneme s akumulátory a baterry gripy. Od nich se posuneme k fotografickým filtrům, stativům, brašnám, foto batohům a bederním pásům. Samozřejmě nezapomeneme ani na externí blesky, čištění fotoaparátů a další drobnosti, které Vám mohou pomoci.

Soubory ke stažení: MP4 HD verze  – MP4 SD verze  – MP3 verze
.

Dynamický rozsah a kontrast scény

Publikováno | Autor:
2
Podíváte-li se na jakoukoliv scénu prostým okem, snadno najdete nejjasnější a nejtmavší místo. Při troše cviku dokážete i zhruba odhadnout, jak velký rozdíl jasů mezi těmito místy je – je-li scéna mdlá nebo naopak hodně kontrastní. Tomu se říká dynamický rozsah scény případně kontrast scény. Proč je u fotografie tak důležitý?
Než odpovíme na výše položenou otázku, pokusme se definovat a změřit kontrast scény přesněji. S výhodou k tomu lze použít expozimetr vestavěný v každém fotoaparátu. Scénou se přitom rozumí obdélníkový úsek reálného světa, který hodláte fotografovat.

  ABSOLUTNÍ JAS BODU

Absolutní jas určitého bodu scény lze snadno zjistit tak, že změříte expozici v tomto bodě a z naměřených hodnot expozičního času, clony a ISO spočítáte jas v EV jednotkách. Praktické provedení je snadné:

  1. Vyzoomujte na maximum objektiv – čím delší ohnisko tím lepší
  2. Přepněte na bodové či částečné (spot, partial) měření expozice
  3. Co nejpřesněji nastavte střed hledáčku na měřený bod – k tomu právě velmi pomáhá dlouhé ohnisko
  4. Poznamenejte si hodnoty expozičního času, clony a ISO citlivosti pro tento bod
  5. Ze zjištěných hodnot vypočítejte EV měřeného bodu. Pro výpočet můžete použít jednu z metod uvedenou v 1. díle tohoto seriálu věnovaném expozičním základům nebo si můžete stáhnout praktickou EV tabulku ve formátu PDF.

  ZMĚŘENÍ KONTRASTU SCÉNY

  1. Najděte ve scéně nejsvětlejší bod (tzv. světla) a změřte jeho EV. Vyjde např. 17 EV.
  2. Najděte nejtmavší bod scény (tzv. stíny) a změřte jeho EV. Vyjde např. 6 EV.
  3. Rozdíl, čili 17-6=11 EV, je dynamický rozsah scény případně kontrast scény.

Vzhledem k tomu, že kontrast scény 1 EV znamená kontrast 1:2, tak 11 EV znamená, že podíl jasů nejtmavšího a nejjasnějšího bodu je v poměru 1 : 211 = 1 : 2048!


Změření kontrastu scény není s moderním digitálním fotoaparátem nic těžkého.

  KONTRAST SCÉN V PŘÍRODĚ

Příroda poskytuje každý den scény s nejrůznějším dynamickým rozsahem. Za plného Slunce bude jasový kontrast (dynamika scény) rozhodně vyšší než v mlžném pošmourném dni. Pokud do scény zapracujete i Slunce nebo jiný světelný zdroj, bude logicky kontrast scény obrovský, protože jas nejsvětlejšího bodu (středu Slunce) je enormní.

Fyzikálně vzato, příroda poskytuje nekonečný jasový rozsah. Hluboko v chladném vesmíru, daleko od všech zdrojů světla a záření je absolutní jas blízký -∞ EV. V absolutní tmě můžete exponovat ∞ dlouho při ∞ ISO a s ∞ průměrem clony a stále budete dostávat na fotce jen a jen černou. Stejně tak v pekelném žáru hvězd či galaxií při teplotách milionů °C je intenzita světla tak velká, že může dosahovat několika tisíců EV.

Reálná příroda na zemi je naštěstí mnohem přívětivější a tak scény málokdy dosahují většího kontrastu než cca 15 EV. Avšak i přesto hluboce přesahují možnosti jak filmových tak digitálních fotoaparátů!


Velkým kontrastem obvykle trpí scény snímané na prudkém poledním slunci. Předměty ve světle Slunce bývají velmi jasné, zatímco stíny hluboké a temné. V takovém světle je potřeba velmi přesně exponovat, případně použít nástroje na snížení kontrastu scény.

  DYNAMICKÝ ROZSAH FOTOAPARÁTŮ

Fotoaparát by měl být schopen věrně zaznamenat celou scénu. Měl by tedy být schopen zachytit jasná světla i tmavé stíny a tak kontrast (rozsah jasů) scény by měl být menší než rozsah jasů, které je senzor fotoaparátu schopen zpracovat. Neboli dynamický rozsah scény by se měl vejít do dynamického rozsahu fotoaparátu.

V praxi tomu tak ale často není. Dynamický rozsah digitálních fotoaparátů není špatný, zdaleka však nedosahuje dynamických rozsahů reálné přírody. Jak vypadají současné digitální fotoaparáty v konkurenci ostatních zařízení, lidského oka a přírody shrnuje tabulka:

Scéna či zařízení Dynamický rozsah [1]
Lidské oko v jedné scéně [2] 11-15 EV
Lidské oko s adaptací [2] až 30 EV
Jasný slunný den 12-15 EV
Pošmourný a zamračený den 3 EV
Obrázky v novinách 3 EV
Tištěné fotografie 6-7 EV
Negativní film 7-8 EV
Positivní diafilm 5-6 EV
Běžné digitální fotoaparáty 6-7 EV
Profesionální digitální fotoaparáty 7-8 EV

[1] V praxi se často dynamický rozsah zařízení špatně zjišťuje. V technických parametrech obvykle uváděn není (přesto že se jedná o veledůležitou veličinu) a obecně dostupné informace se často rozcházejí. Tabulka shrnuje dostupná data, na kterých se řada zdrojů shoduje.

[2] Lidské oko je opravdu div co se optických vlastností a adaptace týče. Rozlišení oka a jeho dynamický rozsah leží daleko za možnostmi jakéhokoliv filmu nebo digitálního čipu. Za průměrných podmínek může lidské oko přesně zaznamenat detaily i ve světelných intenzitách o poměru 11 až 15 EV v jedné scéně a absolutní dynamický rozsah – od adaptace na úplně tmavou po adaptaci na úplně světlou – dosahuje až 30 EV!

  DYNAMICKÝ ROZSAH SCÉNY VERSUS EXPOZICE A HISTOGRAM

Senzor digitálního fotoaparátu ani film není schopen najednou zpracovat celou škálu jasů, kterou poskytuje příroda. Je tak třeba vybrat určitý rozsah jasů, který nás teď právě zajímá a na ten nastavit senzor. Prakticky se tomu říkáurčování expozice a expozimetr se tak nesnaží o nic jiného, než o odhadnutí středního jasu právě fotografované scény. Nastavením expozice tak vlastně vybíráte určité „okno jasů“, které právě teď zaznamenáte.


Nastavením expozice vybíráte rozsah jasů, které zaznamená fotoaparát. Tmavé části scény (vše vlevo od A) se mapují na senzoru na černou {0,0,0} a světlé (vpravo od B) se mapují na bílou {255,255,255}. Kresba je věrně zaznamenána jen uvnitř okna. Nastavením různých hodnot expozice „jezdíte“ oknem po jasech scény.

Přidáním expozice (třeba prodloužením expozičního času) popojedete oknem vlevo. Tmavší body scény se dostanou do okna ale světlejší naopak vypadnou – budou přepálené. Ubráním expozice (např. zkrácením času) popojedete oknem vpravo, lépe zabráníte přepalům, ale zase tmavší body scény „vypadnou z okna“ a vzniknou černá místa bez kresby – podpaly.

Standardní automatické měření fotoaparátů (viz 2.díl – Měření expozice) pak v principu funguje tak, že se snaží najít průměrný jas scény a na ten symetricky umístí okno expozice. Neboli střední jas scény mapuje na střední šedou senzoru. Jednotlivé režimy se v zásadě liší plochou scény, jakou berou při měření v úvahu.

V každodenní praxi mohou v zásadě nastat 2 situace:

 1. Kontrast scény je menší než dynamický rozsah fotoaparátu
Typické pro podobné scény je, že nemají černou ani bílou. Jsou celkově nevýrazné, nekontrastní, mdlé. To je pro digitální senzor skvělá situace, která nevyžaduje žádná zvláštní opatření. Jediným problémem je nastavit expozici tak, aby se scéna vešla do rozsahu senzoru. Má-li scéna rozsah např. 4 EV a fotoaparát 7 EV, tak toho chybou expozice o 2 EV moc nezkazíte. To je prostě povolená tolerance. Určíte tím akorát, jestli snímek vyzní spíše ponuře (tmavší) nebo optimisticky (světlejší), což snadno při následném zpracování v PC snadno doladíte.


Podobné podzimní scény se vyznačují malým dynamickým rozsahem. Celá scéna se potom jasově „zhuhlá“ v úzké části uvnitř okna, což je krásně vidět na histogramu.

 


Dynamicky chudé nekontrastní scény se dobře exponují, protože se v pohodě vejdou do dynamického rozsahu fotoaparátu.

Exponujte doprava – Expose (to the) Right – poznámka pro mistry
Pokud plánujete úpravu fotografie v PC, tak nekontrastní fotografie je vždy lepší exponovat na histogramu doprava (fotografie tak bude světlejší) a potom ji v počítači zpět ztmavit. Velmi účinně tím potlačuje šum, resp. zlepšujete poměr signál/šum (SNR) a dále ve světlých částech obrazu senzor mnohem lépe kreslí. Díky  linearitě senzoru ve srovnání s logaritmickým okem je totiž jasová rozlišovací schopnost senzoru v tmavých odstínech jen 128 úrovní, kdežto ve světlých 2048 při 12 bitovém snímání. Skvělý článek na toto téma (anglicky) je zde.

 2. Kontrast scény je větší než dynamický rozsah fotoaparátu
Bohužel, tato situace nastává poměrně často. Znamená to, že váš fotoaparát není schopen zaznamenat celý rozsah jasů scény. Podle toho kam nastavíte okno expozice, tak část bodů bude vždy přepálená nebo podpálená nebo oboje.


Takovéto scény mají obrovský kontrast – z jedné strany hluboké stíny, z druhé strany přímé Slunce v obraze. Jsou tedy nezaznamenatelné. Pečlivou expozicí však bylo zde docíleno toho, že originál nemá žádné podpaly (stíny jsou prokresleny) a přepálené je pouze Slunce (přepálené body označeny červeně).

 


Když je dynamický rozsah scény větší než rozsah senzoru, scénu nelze nikdy zaznamenat celou. Můžete buď exponovat na stíny (nahoře), zachovat v nich kresbu, ale budete obětovat světla. Vše ve scéně jasnější než bod B bude totiž přepálené. Nebo můžete exponovat na světla (dole) a vše tmavší než bod A bude podpálené. Nebo najdete nějaký kompromis.

Samozřejmě vysoký kontrast nemusíte řešit – fotografie i s přepálenými či podpálenými místy bude mít svojí hodnotu. Nicméně pokud je cílem skutečně kvalitní fotografie, nejsou podpálená ale zejména přepálená místa až na výjimky nic pěkného. Nezbude, než kontrast scény snížit:

  JAK SNÍŽIT DYNAMICKÝ ROZSAH SCÉNY

Pokud v terénu nastane situace, že dynamický rozsah scény přesáhne dynamický rozsah fotoaparátu, máte několik možností řešení:

1. Jít domu
Vůbec fotografii nepořizovat a počkat na lepší světelné podmínky.

2. Filtry
Šedý přechodový filtr snižuje jas světlých míst scény. Přechodový filtr je nutné ručně nastavit tak, aby šedá část stínila např. oblohu zatímco čirá část nechala beze změny tmavé popředí. Je možné s ním otáčet a s Cokin filtry je možné i posouvat nahoru a dolu. Tím je možné ho přizpůsobit konkrétní scéně. Přechodové filtry se liší silou svého účinku v šedé části a na trhu jsou filtry s prostupností v šedé části 50% (ND2 – redukují světlo na polovinu čili uberou 1 EV), 25% (ND4 – redukují světlo na čtvrtinu čili uberou 2 EV) či 12,5% (ND8 – redukují světlo na osminu čili uberou 3 EV). Polarizační filtr pracuje na jiném principu a sice že ztmavuje např. oblohu filtrací jejího nepolarizovaného světla. Šedý přechodový filtr je tak v kombinaci s polarizačním filtrem často nezbytný pro krajinářské fotografie, architekturu atp.

3. Fill-in blesk
Jsou-li hluboké stíny v blízkosti fotoaparátu (do cca 5 metrů) je možné je přisvítit bleskem a tak stíny „zesvětlit“. Tomuto druhu použití blesku se říká  fill-in (vyplňovací) blesk. Fill-in blesk má ale i své nevýhody:

  1. Barva světla blesku se často liší od barvy okolního světla. Kombinací 2 různě barevných zdrojů vznikají často nepěkné barevné posuny (zvláště na odstínech pleti), které navíc lze jen velmi těžko v PC kompenzovat.
  2. Čelní silné světlo blesku často zploští přisvícené objekty nebo na nich zanechá hluboké černé nepěkné stíny.
  3. Vyvážení expozice mezi přirozeným okolím a bleskem přisvícenými stíny je dost náročné a obvykle vyžaduje porozumění metodám měření expozice bleskem a expoziční kompenzaci blesku.


Aby byla tato scéna zachytitelná digitálním fotoaparátem, musely být kameny v popředí přisvíceny bleskem, jehož intenzita byla snížena o 1 ⅔ EV.

4. Odrazné desky
Jedna nebo více odrazných desek rozmístěných po scéně může efektivně projasnit stíny. Navíc barva světla se nemění a scéna se snadno inscenuje a měří (vše je vidět). Na trhu je řada odrazných desek různých velikostí a zabarvení a většina z nich se dá i celkem slušně složit.

5. High Dynamic Range snímky (HDR, HDRI)
HDR (High Dynamic Range) je technika, která přímo na scéně nasnímá více expozičních variant jednoho snímku – např. tři s posunem expozice -1 EV, 0 EV a +1 EV, a tyto snímky se potom v editoru spojí tak, že z každého snímku je použita jen ta správně exponovaná část. Tím vznikne tzv. HDR obraz – HDRI (High Dynamic Range Image), který logicky zaznamená výrazně vyšší rozsah jasů než normální snímek. Spojit více snímků do jednoho HDRI umí např. Zoner nebo Photoshop a k pořízení snímků se s výhodou dá použít expoziční bracketing. Exponovat je však třeba v každém případě ze stativu.


Princip HDR je prostý. Nasnímají se dva či více obrázků s různou expozicí, které se potom v editoru šikovně složí a z každého se použije jen ta dobře exponovaná část. Na obrázku je HDR snímek zrealizovaný pomocí dvou snímků s expozičním posunem – 2 EV.

  DYNAMICKÝ ROZSAH SCÉNY VERSUS HISTOGRAM

I bez přesného proměření můžete odhadnout vztah dynamického rozsahu scény a dynamického rozsahu (možností) fotoaparátu podle histogramu exponovaného snímku:

Histogram naznačuje, že scéna má malý kontrast, výrazně menší než je dynamický rozsah fotoaparátu. Takové scény je výhodné exponovat tak, aby se histogram s mírnou reservou dotýkal pravého okraje grafu. Vzácný případ, kdy kontrast scény je přesně roven dynamickému rozsahu fotoaparátu. Při zcela přesné expozici lze scénu zaznamenat celou. Jakákoliv chyba expozice ale povede buď k přepalům nebo k podpalům.
 
Kontrast scény je výrazně větší, než dynamický rozsah fotoaparátu. Červené zóny sice na reálném histogramu neuvidíte, ale jejich existence se prozradí „uříznutým“ histogramem vpravo i vlevo. Takto exponovaná scéna ukazuje, že fotograf se rozhodl pro záznam jasového středu scény a obětoval podpaly i přepaly.
 
Kontrast scény je větší, než dynamický rozsah fotoaparátu a fotograf se rozhodl exponovat na světla. Zachoval v nich kresbu, ale obětoval stíny a vytvořil podpaly. Kontrast scény je větší, než dynamický rozsah fotoaparátu a fotograf se rozhodl exponovat na stíny. Zachoval v nich kresbu, ale obětoval světla a vytvořil přepaly.

  ZÁVĚR K DYNAMICKÉMU ROZSAHU

Správnou expozici a dynamický rozsah není třeba démonizovat. Dnešní automatické měření expozice funguje poměrně spolehlivě a za normálních světlených podmínek dokáže s dynamických rozsahem slušně hospodařit. Pokud vám však záleží na kvalitě fotografie či zamýšlíte z ní zhotovit zvětšeninu alespoň formátu 15×21 cm, tak je škoda chybnou expozicí o část vzácného dynamického rozsahu přijít a připravit se tak například o kresbu mraků na obloze. Zvlášť když je chyba poměrně zřetelně vidět hned po expozici na histogramu a oprava expozice nic nestojí. A to je také odpověď na v úvodu položenou otázku.

.

4Foto #8: Systémy měření světla

Publikováno | Autor:
6

Systémy měření světla Vám mohou pomoci s přesnější expozicí. Vysvětlíme si rozdíly mezi poměrovým, celoplošným se zdůrazněným středem a bodovým systémem. A hlavně si řekneme, kdy který použít.

Soubory ke stažení: MP4 HD verze  – MP4 SD verze  – MP3 verze
.

Večer s Bohdanem Holomíčkem

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Již 5. prosince 2012 proběhne v pražské kavárně Bresto večer s fotografem, kterého bude hostem Bohdan Holomíček. Moderátorem večera je již tradičně Jirka Heller a těšit se můžete nejen na úžasné fotografie, ale zejména zajímavé povídání.

.

4FOTO #7: Jak fotoaparát měří expozici

Publikováno | Autor:
10

Jak fotoaparát vyhodnocuje množství světla ve scéně? Jak podle této informace nastavuje expozici? K čemu slouží kompenzace expozice a jak s ní zacházet v praxi? To jsou informace, které Vás čekají v 7. videocástu.

Soubory ke stažení: MP4 HD verze  – MP4 SD verze  – MP3 verze
.

Kolik programů potřebuje fotograf?

Publikováno | Autor:
17

Vedl jsem nedávno diskuzi s jedním kamarádem – fotografem. Stěžoval si, že je neuvěřitelné, kolik peněz už MUSEL utratit za nejrůznější programy pro práci s fotografiemi. Nepřel jsem se s ním, protože bylo zřejmé, že je o své pravdě přesvědčen a chce se jen politovat. Ale inspirovalo mne to k úvaze, co opravdu potřebujeme a o čem sami sebe přesvědčujeme, že to potřebujeme. Žádný program z Vás totiž lepšího fotografa neudělá! Takže po pravdě?

Něco na organizaci fotek

Hodně záleží na tom, jak hodně fotografujete a jak hodně chcete své snímky archivovat a dále využívat.

Pokud patříte mezi příležitostné fotografy, kteří fotografují rodinu, sem tam nějakou tu dovolenou a dohromady pořídíte pár tisíc fotek za rok, tak žádný speciální software nepotřebujete. Pomocí Finderu, Průzkumníka či jiného souborového manažera (součást systému či zdarma ke stažení) si stačí udělat jednoduchou strukturu adresářů. Rozdělíte fotky podle let, jednotlivých foceni a je hotovo. Moderní operační systém umí prohlížet nejen JPEGy, ale i RAWy, takže Vás v zásadě nic nenutí investovat do speciálního programu.

Pokud fotografujete hodně nebo se snažíte často k fotografiím vracet a využívat je, pak se určitě investice do programu na správu fotografií vyplatí. V podstatě máte tři možnosti.

 

  1. Jste domácí uživatelé na Windows, chcete šetřit a mít vše v jednom? Pak sáhněte po Zoneru. Ten pro Vaše účely bude pravděpodobně dostatečně dobrým nástrojem nejen na organizaci a prohlížení, ale i všechny potřebné úpravy. Investice to není velká, program je v češtině a naučit se s ním pracovat jde i podle knihy od Zoner Pressu.
  2. Pracujete na Windows a myslíte to vážně? Pak sáhněte po Lightroomu. Ten spojuje velmi dobrou správu fotografií, vynikající vyvolání RAW snímků a jako bonus přidává základní nedestruktivní úpravy. To vše v bratru za nějakých 150EUR, v akci většinou ještě levněji.
  3. Pracujete na Macu a myslíte to vážně? Pak doporučuji sáhnout po Aperture. Umí zhruba to samé co Lightroom, ale stojí polovinu, je rychlejší a díky propojení na operační systém a další aplikace od Applu je většinou i výrazně efektivnější.

A je to. Žádné velké taškařice ani investice. Je neuvěřitelné, kolik fotografů experimentuje s více jak jedním archivačním programem a kromě peněz tak mrhá hodinami a hodinami svého času. Přitom přenést rozsáhlejší archiv fotografií například z LR do něčeho jiného bez ztráty výhody nedestruktivních úprav je prakticky nemožné. Vyberte si jeden z programů, naučte se jej opravdu dobře využívat a užívejte si komfortu známého prostředí a zkuste na chvíli zapomenout na našemu národu tak vlastní experimentátorství. Kreativita patří do fotografií a ne do výběru SW.

Něco na úpravy fotek

A jsme u velice podobné písničky. Snad každý fotograf dřív nebo později zatouží po kouzlu zvaném počítačové úpravy fotografií. A nemluvím tady o korekci  jasu, kontrastu či barev. To zvládají bez problémů programy z předchozí kapitoly. Myslím takové to opravdové kouzlo výměn pozadí, rozmazávání, doostřování, zeštíhlování, vyhlazování pleti apod. Ano, k dnešní fotografii často patří i toto. Ale opět si položme otázku, zda je nejlepší strategií vyrazit s kanónem na vrabce? Pokud se nad tím zamyslíte?

  1. Jste amatér(ka) s občasnou chutí si hrát? Pak rozhodně nepotřebujete Photoshop! Nikdy se s ním nenaučíte dobře pracovat a budou to jen a jen vyhozené peníze. Na Windows Vám velice pravděpodobně bude stačit Zoner na vše, na co si jen dokážete vzpomenout. Na Macu bych Vaší pozornosti doporučil Pixelmator, který je skvělý a bez problémů jej seženete pod tisícovku!
  2. Toužíte po Photoshopu? Chápu. Zní to skvěle, vypadá to skvěle a třeba opravdu máte tu ambici pracovat profesionálně. V takovém okamžiku pořád stojí za zvážení, zda potřebujete hned plnotučný Photoshop či zda by nebylo rozumnější sáhnout po výrazně levnější verzi Photoshop Elements. Umí 99% z toho co ve velkém Photoshopu využije fotograf a má stejné uživatelské rozhraní.

Potřebuji něco víc?

Odpověď je jednoduchá – pravděpodobně ne! Existují stovky specializovaných programů na HDR, skládání panoramat, vybírání z pozadí, vylepšování fotek. Existují nejrůznější plug-iny, efekty, presety a já nevím, co všechno ještě. Řada z těchto programů vůbec není špatná a může Vám ušetřit čas, což ale neznamená, že je POTŘEBUJETE nebo dokonce je MUSÍTE mít. Než se tedy pustíte do jejich nakupování, zkuste si odpovědět na několik jednoduchých otázek?

  • co nového mi přinesou?
  • kolik času mi ušetří?
  • naučím se je používat?
  • jak často je využiji?
  • vrátí se mi investice do programu?

Závěrem

Prosím nechápejte tento článek nijak špatně. Není mým cílem Vás odradit od nákupu jakéhokoli programu. Klidně utrácejte, podpoříte tím vývojáře, ekonomiku, Kalouska, … Jen je dobré si uvědomit, že vynaložené peníze jste nemuseli utratit právě za daný konkrétní SW. Byla to vaše svobodná volba a jako taková by Vám měla přinést adekvátní protihodnotu – radost, vyšší efektivitu, nové funkce. Protože lepšího či kreativnějšího fotografa z vás určitě neudělá..

Beseda se Štěpánkou Bieleszovou v Leica Gallery

Publikováno | Autor:
Odpovědět

Leica Gallery pořádá již 26. listopadu velice zajímavou besedu o historii a současnosti české fotografie. Hostem bude Štěpánka Bieleszová, kurátorka olomouckého muzea umění. Těšit se můžete na povídání a ukázky děl Drtikolem počínaje a současnými autory konče. Více informací najdete v tiskové zprávě níže:

Beseda s kurátorkou Muzea umění Olomouc o proslulé fotografické sbírce, která zahrnuje více než 7000 děl. Leica Gallery Prague, v pondělí 26. 11. 2012 od 19 hodin. Rezervace míst na e-mailu ik@lgp.cz. Besedu pořádáme bez výběru vstupného.

V rámci sbírek olomouckého Muzea umění patří kolekce fotografie k těm mladším. Systematickému sběratelství fotografie se instituce věnuje od 60. let minulého století a v současnosti soustřeďuje více než sedm tisíc exponátů z různých časových i stylových období.

Pionýrské doby fotografie bohatě dokumentuje tvz. Machytkova sbírka – obsáhlý konvolut daguerrotypií, chromofotografií a raných amatérských i kabinetních fotografií. Období 20. a 30. let s úspěchem reprezentují snímky Františka Drtikola. Období mezi válkami vyplňují práce Josefa Sudka, Josefa Bartušky či Otakara Lenharta. Široký záběr trendů 2. poloviny 20. století od civilismu přes strukturální experimenty až po op artové a lettristické experimenty bohatě dokladují především snímky skupiny DOFO. Jan Svoboda či Marie Kratochvílová představují minimalistické tendence v české výtvarné fotografii. V 90. letech se ve sbírce začal formovat celek fotografií akční tvorby, dokumentací performancí, body a land artu. Kolekce zahrnuje tvorbu průkopníků (P. Šembera, K. Miler, M. Knížák, O. Hanel, J. Toman) i pokračovatelů (I. Kafka, V. Havlík). Koncept 70. a 80. let dokladuje například tvorba D. Chatrného či M. Pally. K výraznému doplnění sbírky přispěly akvizice z výstavní přehlídky Česká a slovenská fotografie 80. a 90. let (fotografové skupiny Bratrstvo, T. Stano, V. Cigler, V. Stratil, M. Kern, E. Brikcius ad.)

Štěpánka Bieleszová
Od roku 1996 kurátorka výstav Muzea umění Olomouc.
Kurátorka sbírky kresby (1996–2000); kurátorka sbírky fotografie (2007–2012). Autorka fotografický výstav a katalogů. Od roku 2009 kurátorsky vede Galerii Café Amadeus, která se soustředí na podporu tvorby začínajících a mladých fotografů (Arkadiusz Gola,
Svatopluk Klesnil, Jitka Horázná, Andrej Balco ad.).

Výběr z bibliografie:
Štěpánka Bieleszová, Miloslav Stibor. Fotografie, Muzeum umění Olomouc, Olomouc, 2007
Ladislav Daněk – Štěpánka BIeleszová, Jaroslav Vávra. Lovec obrazů, Muzeum umění Olomouc, Olomouc 2011
Štěpánka Bieleszová, Civilizované iluze. Sbírka fotografie Muzea umění Olomouc, Muzeum umění Olomouc, Olomouc 2012.

4Foto #6: Fotografování letadel

Publikováno | Autor:
12

Díl číslo šest jsme celý věnovali speciálnímu tématu – fotografování letadel. Roman je v USA a tak se parťákem do dvojky stal Jakub Vaněk, který se této disciplíně věnuje již pěknou řádku let. Jak a s čím na letadla?

Soubory ke stažení: MP4 HD verze  – MP4 SD verze  – MP3 verze
.

Pro koho je zoom objektiv se světelností f/4.0?

Publikováno | Autor:
4

Když před cca týdnem Nikon představil nový objektiv Nikkor AF-S 70-200mm f/4G VR, většina Nikonistů asi řekla “no konečně”. O této novince se neoficiálně spekulovalo již opravdu dlouhé měsíce a nikdo nepochyboval, že Nikon dříve či později tento objektiv do své nabídky zařadí. A to nejen protože Canon nabízí velice podobný EF 70 – 200mm f/4 IS USM. Ale i proto, že takový objektiv dává pro řadu uživatelů perfektní smysl. Proč?

 

Dva na hony vzdálené světy

Dovolím si začít trochu ze široka. Když se podíváme do nabídky zoom objektivů, dříve či později si všimneme, že je rozdělena do dvou světů.

Ten první jsou cenově dostupné, většinou plastové (lehké) objektivy s proměnlivou světelností většinou v rozsahu mezi f/3,5 až f/6.3. Proměnlivá světelnost není pro zoomu nic nelogického. Naopak je to přirozená vlastnost vycházející z jednodušší konstrukce. Ta zase znamená nízkou cenu, malé rozměry a minimální hmotnost.

Druhou skupinu zoom objektivů tvoří světelné objektivy s fixní světelností typicky f/2.8.  Pokud objektiv při změně ohniska chce udržet konstantní světelnost, musí jeho elektronika dle aktuální polohy zoomu vypočítávat příslušný průměr clony. Objektiv navíc v podstatě využívá tu nejhorší hodnotu, kterou ale dokáže garantovat v celém rozsahu. Je to konstrukčně výrazně komplikovanější a spolu se skvělou světelností to znamená jediné – enormní rozměry, hmotnost a cenu. Na druhé straně samozřejmě vynikající kresbu, širší možnost práce s hloubkou ostrosti, dostupnost kratších časů a vyšší komfort.

Řada fotografů, zejména zapálených amatérů však řeší zásadní dilema. Objektivy z první skupiny jsou pro ně málo kvalitní a naopak druhá skupina je pro ně nedostupná. A tak přichází na řadu hledání kompromisu.

 

Objektiv 70 – 200mm f/4

Právě u objektivů 70-200mm je propast mezi dvěma popsanými světy asi nejpalčivější. 70-200mm f/2.8 se stabilizací na českém trhu stojí 30 – 60.000Kč dle značky a to není to nejhorší. Řada fotografů a zejména fotografek logicky narazí na velké rozměry a zejména vysokou hmotnost. Ta se pohybuje většinou kolem 1,5kg, což je při celodenním fotografování opravdu znát. A tak přichází na řadu právě objektiv se světelností f/4.0, který váží a stojí cca polovinu. A jaký jsou další rozdíly?

V první řadě je potřeba počítat s tím, že pokud maximálně otevřeme clonu, tak objektiv s f/4.0 nám za stejných světelných podmínek dá dvojnásobný expoziční čas. V extrémních světelných podmínkách to může být rozdíl zásadní, ale vzhledem ke stabilizátoru (u Canonu i Nikonu) to ve většině případů pro fotografy až zas takový problém není. Dále má objektiv s f/4 samozřejmě větší minimální hloubku ostrosti při konkrétním ohnisku, ale ani to pro většinu fotografů amatérů není dramatický rozdíl, protože zaostřovat s f/2.8 při 200mm ještě třeba na crop čipu není úplně snadné. No a dál už jsou zde jen samá pozitiva:

  • poloviční hmotnost
  • menší rozměry
  • menší závit na filtry a tudíž výrazně levnější filtry
  • výrazně nižší cena

Pro koho ano a pro koho ne?

Objektiv 70 – 200mm f/4 se stabilizací od Canonu i Nikonu velmi dobře kreslí, rychle ostří a oba objektivy patří k tomu lepšímu na trhu. To znamená, že jsou primárně určeny pro náročnější fotografy s kreativní ambicí. Pokud mezi tyto fotografy patříte, položte si jednoduché dvě otázky:

  1. Využiji menší hloubku ostrosti objektivu f/2.8?
  2. Opravdu budu fotografovat za tak špatných světelných podmínek scénu, která se hýbe?

 

Pokud na obě dvě odpovíte NE, s klidem v duši si kupte f/4.0 objektiv. Pokud si na obě odpovíte ANO, zvažte, zda nedokážete našetřit na f/2.8. A pokud to máte půl na půl, pak je jen otázkou, jak velkou cenu mají pro Vás investované peníze..